Stejně jako Aristotelés se i stoikové potýkali s napětím mezi dokonalostí nebeského řádu řízeného matematickými zákony a sublunární sférou, kde vládne náhoda. Jejich řešení bylo jak radikální, tak elegantní: popřeli, že by takové napětí vůbec existovalo. Příroda, tvrdili stoikové, je sama o sobě božská. Bůh je aktivní rozum – logos – který oživuje celý vesmír. „Je smíšen s hmotou, veškerou jí proniká a tím ji tvaruje, strukturuje a vytváří z ní svět.“47 Žít v souladu s přírodou tedy znamená žít v souladu s Bohem. (ad stoicizmus)