Praví věřící pak v soukromí svých duší nic neztratili. Namísto kanonického práva nyní měli Boha. Byli sice podřízeni zesílenému pojetí světské moci, v paralelní dimenzi, která byla pro ně tím hlavním, však měli svobodu. Plně svobodní se mohli cítit jen ti, kteří otevřeli svá srdce daru božské milosti, přímému spojení s Všemouhoucím. Religio už nebylo výsadou religiones – mnichů, frátrů či jeptišek. Nyní ho měli všichni věřící – i ti, kdo neuměli latinsky a říkali mu německy „religion“. (ad Protestantizmus)