Jakým příkladem dobročinnosti se stala, když nabídla ujištění, že je možné vybudovat společnost milou Bohu, jak pronásledovaným exulantům dala útěchu, že jejich utrpení má cenu, a vědomí, že všechno v životě je určeno božským záměrem: o tom všem se mezi uprchlíky diskutovalo, kdykoli se jim podařilo vrátit se domů. Jejich nepřátelé jim doma říkali „kalvinisté“, což byla nadávka, z níž se stala pocta. Ti, které Kalvín inspiroval, věrní Božím záměrům, jak jim sami rozuměli, byli v budoucnu připraveni držet se jeho učení i za velmi vysokou cenu: (ad kalvinizmus)