Útočiště, které město nabízelo uprchlíkům, bylo jako pramen vody pro vyčerpanou zvěř. Ve středu Kalvínovy vize stála dobročinnost. Pomoc mohl dostat i Žid, kdyby ji potřeboval. „Vždyťkdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.“33 Ochota Ženevy nabídnout podporu utečencům byla pro Kalvína klíčovým měřítkem úspěchu jeho činnosti. Neměl nikdy pochyb, že mnozí Ženevané k přílivu chudých cizinců do svého města cítí hluboký odpor. (ad Kalvinizmus)