Ke konci pátého století bylo možné narazit na svíčky zapálené u pramenů nebo na křižovatkách cest a na obětování starým modlám už jen v nejodlehlejších venkovských končinách, kde zůstali muži a ženy, kteří lnuli ke „zvráceným zvykům minulosti“.2 Biskupové ve městech nazývali tato politováníhodná individua pejorativním výrazem pagani: ten neznamenal jen „venkovani“, ale také „burani“. Slovo paganus – „pohan“ – však brzy získalo širší význam. (ad kresťanstvo, pohanstvo)