Šíitské duchovenstvo je nepochybně otevřenější vůči neislám-ským textům než sunnitští [arabští] ulamové. Ajatolláho-vé jsou nadšení čtenáři (čtou také Marxe a Feuerbacha) a je v  nich něco z  jezuitů nebo dominikánů. Proto spojují jasný filosofický synkretismus s  náročným kazuistickým právním dogmatismem... Dvojí kultura šíitského duchovenstva je ne-obyčejná: velmi tradicionalistická… a  přesto velmi otevřená modernímu světu. (ad islam)