Ako vzniká nesloboda?

Ako vzniká nesloboda?

Ako vzniká nesloboda?

Ktokoľvek, kto túži byť slobodným, nemal by túžiť po veciach, ani mať odpor k veciam, ktoré sú v moci iných ľudí, pretože takto sa nevyhnutne stane otrokom ostatných.

A rovnaký osud stíha i človeka; len čo vstúpi do spoločnosti, len čo vstúpi do spoločnosti, stáva sa otrokom, zoslabne, stratí odvahu a začne sa plaziť; slabošský a nepokojný spôsob života ho postupne oberá o sily a odhodlanosť.

Jean Jacques Rousseau (1712)

Divochom by sme len ťažko vysvetľovali, čo je to poddanstvo a zvrchovanosť. Človek si môže ľahko prisvojiť ovocie, čo natrhal jeho druh, zverinu, ktorú sám neskolil, i jaskyňu, čo inému poskytovala útočisko, no ako by sa mu podarilo prinútiť ho k poslušnosti? Aké putá závislosti by mohli zväzovať ľudí bez akéhokoľvek majetku? Keby ma niekto vyhnal zo stromu, môžem sa vyškriabať na druhý; keby ma ktosi otravoval na jednom mieste, čo mi bráni presunúť sa inam?

Jean Jacques Rousseau (1712)

Každý si nepochybne uvedomuje, že poddanské putá sa vytvorili na základe vzájomnej závislostí ľudí a vzájomných potrieb, čo ich zväzujú, že si nemožno podrobiť človeka, kým ho vopred nevženieme do pozície, v ktorej sa nezaobíde bez druhého; taká situácia sa nevyskytuje v prirodzenom stave..

Jean Jacques Rousseau (1712)

Všetci bežali v ústrety okovám s nádejou, že si zabezpečia slobodu; mali síce nadostač rozumu, aby vytušili prednosti spoločneského zriadenia, ale určite nie dosť skúseností, aby predvídali hroziace nebezpečenstvo.... ba i mudrci si domysleli, že mu treba obetovať jednu časť slobody, aby si druhú zachovali, brali si príklad z raneného, ktorý súhlasí s amputáciou ruky, aby si zachránil telo.

Jean Jacques Rousseau (1712)

Spoločenské zriadenia pribúdali, poľahky sa rozmáhali a čoskoro zaplnili celý povrch zeme; už sa nedalo objaviť ani jediné zákutie na svete, kde by sa človek striasol pút a vyhol sa často nesprávne vedenému meču, ktorý každému sústavne visel nad hlavou.

Jean Jacques Rousseau (1712)

Grotius a jiní40 odvozují ještě jiný původ domnělého práva na zotročení z války. Podle nich má vítěz právo zabít pora-ženého, takže poražený si může vykoupit život na úkor své svobody; tato dohoda je o to legitimnější, že z ní mají prospěch obě strany.

Jean Jacques Rousseau (1712)

Aby tedy společenský pakt nebyl prázdnou formulí, mlčky obsahuje tento závazek, který jako jediný může druhým po-skytnout sílu, totiž že kdokoli odmítne být poslušen obecné vůle, ten k tomu bude celým tělesem donucen. To neznačí nic jiného, než že bude donucen být svobodný.72

Jean Jacques Rousseau (1712)

Chápeme, jak se půda sdružených a sousedících jednotlivců stala veřejným pozemkem a jak se právo suverenity rozšířením z poddaných na pozemky, které měli v držení, stává zároveň věcným i osobním. To vrhá vlastníky do větší závislosti a činí z jejich vlastních sil záruku jejich věrnosti.

Jean Jacques Rousseau (1712)

Vůbec tím nechci říci, že je třeba mít otroky, ani že je právo otroctví legitimní, neboť jsem dokázal opak. Pouze ukazuji, z jakých důvodů mají moderní národy, které se považují za svobodné, zastupitele, a proč antické národy zastupitele nemě-ly. Ať již tomu je jakkoli, v okamžiku, kdy si lid určí zastupitele, již není svobodný; přestává totiž úplně být.21

Jean Jacques Rousseau (1712)

Sigmund Freud (1856)

Úmyslu uamrtenia môže odporovať úvaha, že zastrašeného nepriateľa možno využiť na užitočné služby, ak ho necháme žiť. Potom sa násilie uspokojí namiesto usmrtenia s podrobením si.

(naša) Sloboda je úplná a nekonečná... Jedinými hranicami na ktoré môže sloboda naraziť, sú tie, ktoré si sama položí.

Jean Paul Sartre (1905)

Pomsta geografie (2019)

je to provincialismus, vertikální rozdělení světa do malých skupin a států, které pomáhají garantovat svobodu.

Při ohrazování vznikla v Anglii již v 16. století třída „svobodných“ nádeníků a potulných pracovníků.

Revoluce pro život (2019)

Díky píchačkám a nástupům na apelplacu se tělo naučí, jak překonat spontaneitu, s níž by jinak vyplňovalo svůj životní čas. To není ledajaká disciplína, ale disciplinování ve vlastnictví sebe sama, které je zhodno-titelné a využitelné druhými. Dokazuje se v ní, že člověk dis-ponuje svým časem – ale jako mrtvým, vyprázdněným časem, který lze vyplnit cizími účely.

Revoluce pro život (2019)

Tváří v tvář virovému ohrožení se obnovují operace su-verenity. Zákaz kontaktu, epidemiologicky zcela přiměřený a žádoucí, působí zároveň jako reálná inscenace příslibu, na kterém je založen Hobbesův Leviatan: stát nás udrží ve vzá-jemné distanci.

Revoluce pro život (2019)

Podotázky: Sú slobodní ľudia, ktorí sa podrobujú pandemickým opatreniam?
Nadotázky: Odkiaľ prichádza zlo?

Okomentuj: