Jean Jacques Rousseau

predchádzajúci filozof      nasledujúci filozof


Jean Jacques Rousseau

1712 až 1778

Všetci významní filozofi v čase

Pariz, Francuzsko


Filozofická škola: politicka filozofia demokracia
Diela: Rozprava o vedach a umeniach, O povode a pricinach nerovnosti medzi ludmi, Julia alebo Nova Heloisa, O spolocenskej zmluve, Emil, alebo o vychove, Vyznania

Povedali o ňom

Niekto : John Rawls si myslí, že je niečo medzi utilitarizmom (pokladajúcim ľudí občas za za prostriedky a nie ciele) a intuitivizmom (v prípade ktorého môžu prevládať predsudky) čo dokáže vyriešiť otázku spravodlivosti a to je tradícia spoločenskej zmluvy, ktorá zahrňuje filozofov ako Jean Jacques Rousseau, Thomas Hobbes. tradícia spoločenskej zmluv hľadá taký stav spoločnosti, na ktorom by sa ľudia zhodli, pod čo by sa podpísali. >>

Niekto : Podľa Rousseau až po rozparcelovaní všetkej pôdy vzniká hobbovský stav vojny všetkých proti všetkým (ad Jean Jacques Rousseau , Thomas Hobbes) >>

Niekto : Jean Jacques Rousseau teda nie je proti súkromnému vlastníctvu, ako by to mohla naznačovať zmienená pasáž z úvodu druhej knihy Rozpravy o pôvode a príčinách nerovnosti medzi ľuďmi. Podobne ako Aristotelovi mu ide skôr o obmedzenie extrémov veľkého a žiadneho vlastníctva a predovšetkým dôsledkov na spoločnosť a jej integritu, ktoré vyplývajú z prílišného bohatstva jedných a z hlbokej biedy druhých, pretože prílišné bohatstvo na jednej strane a prílišná chudoba na druhej naruľujú vzájomnosť občanov. >>

Niekto : Kým John Locke sa zaoberá predovšetkým deľbou politickej moci ako nástrojom na obmedzenia možnosti jej zneužitia, Jean Jacques Rousseau naznačuje aj potrebu deľby a kontroly moci ekonomickej, pretože bez jej kontroly sa politická moc v konečnom dôsledku aj tak sústredí v rukách úzkej skupiny oligarchov. >>

Jean Jacques Rousseau : Jean Jacques Rousseau však spochybnil princíp konkurencie, odmietal princíp rastu, pretože za ekonómiu považuje skôr múdre spravovanie toho, čo máme, než prostriedky na získavanie toho, čo nemáme. >>

Niekto : Skutočný duch roku 1789 nespočíva v myšlienke, že niečo je správne, pretože to ľud chce, ale že v istých podmienkach má vôľa ľudu väčšie šance zhodovať sa so spravodlivosťou než ktorákoľvek iná voľa. (ad Jean Jacques Rousseau, demokracia) >>

Jean Jacques Rousseau : Rousseauův názor je zde v  protikladu k  mínění Montesquieua, který považu-je feudální systém za základ, z něhož vzešla uměřená monarchie, v níž je moc panovníka omezena zprostředkujícími tělesy (Montesquieu: O  duchu zákonů, především kniha XXX). Rousseau se ke své kritice feudální vlády vrátí v třetí knize (III,15). Jako „politická správa“ zde překládáme slovo politie, ( ad Jean Jacques Rousseau) >>

Jean Jacques Rousseau : Ob-raz, který zde Rousseau předkládá, je mechanistický: proti prvotnímu lidskému pohybu, kterým je snaha o zachování vlastní bytosti, působí vnější překážky, které toto zachování ztěžují, nebo přímo znemožňují. ( ad Jean Jacques Rousseau) >>

Jean Jacques Rousseau : U Rousseaua nedochází k tomu, že by se členové sdružení svazovali jednotlivými pakty navzájem, jako tomu je u Hobbese, ani neuzavírají smlouvu s těmi, kdo jim mají vládnout ( jak o tom píše Pufendorf). Zde jde svým způsobem o závazek k sobě samému, neboť suveréna tvoří jednotlivci; je však třeba mít na zřeteli, že na každého můžeme nahlížet zároveň jako na jedince, a tedy poddaného suveré-novi, a zároveň jako na toho, kdo suveréna sám tvoří. ( ad Jean Jacques Rousseau) >>

Jean Jacques Rousseau : V přirozeném stavu je člověk podle Rousseaua samotářský, soběstačný, řídí se svým instinktem, moralita zde chybí: ( ad Jean Jacques Rousseau) >>

Jean Jacques Rousseau : Rousseau je v celé druhé knize ovlivněn infinitezi-málním počtem (viz A. Philonenko: J.-J. Rousseau et la pensée du malheur, III,2, s. 25–34). Zatímco vůle všech je aritmetickým součtem jednotlivých vůlí, obecná vůle je jejich součtem integrálním. (ad Jean Jacques Rousseau) >>





Ako by malo byť rozdelené bohatstvo Zeme?
Jean Jacques Rousseau
Zákony sa prejavujú všetkou silou len tam, kde niet krajnosti, sú rovnako bezmocné proti pokladom boháča ako proti biede chudáka. Prvý ich obchádza, druhý im uniká.
Jean Jacques Rousseau
nijaký občan nemá byť ani taký bohatý, aby si mohol kúpiť iného občana, ani taký chudobný, aby bol nútený predávať sa. Na strane veľkých to predpokladá obmedzenie bohatstva a vplyvu, na strane malých obmedzenie lakomstva a chamtivosti.

Treba zrušiť politické strany?
Jean Jacques Rousseau
kdyby rokoval dostatečně poučený lid, z  velkého po-čtu malých rozdílů by vždy vzešla obecná vůle a rokování by bylo vždy dobré. Když však vznikají kliky, dílčí sdružení na úkor velkého sdružení, stává se vůle každého z těchto sdruže-ní obecnou vůlí vzhledem k jejím členům a partikulární vůlí vzhledem k státu. Pak můžeme říci, že zde není tolik hlasují-cích, kolik je zde lidí, ale pouze kolik je zde sdružení. Rozdíly se stanou méně početnými a jejich výsledek bude méně obecný.
Jean Jacques Rousseau
když je jedno z těchto sdružení tak velké, že přemůže všechna ostatní, již nemáte jako výsledek úhrn malých rozdílů, ale rozdíl jediný. Není tu pak už obecná vůle a mínění, které převládne, je jen partikulárním míněním.9
Jean Jacques Rousseau
je dů-ležité, aby ve státě nebyly další dílčí společnosti a každý ob-čan aby vyslovoval pouze vlastní mínění.

Čo chceme?
Jean Jacques Rousseau
Mezi vůlí všech a obecnou vůlí je často velký rozdíl. Obecná vůle hledí jen na obecný zájem, zatímco vůle všech hledí na soukromý zájem a je pouhým souhrnem jednotlivých vůlí. Od-straňte však z těchto vůlí maxima a minima, která se vzájemně ničí;* jako úhrn rozdílů zůstane obecná vůle.
Jean Jacques Rousseau
Již jsem uvedl,121 že vzhledem k  jednotlivému předmětu obecná vůle neexistuje. Vskutku, tento jednotlivý předmět je buď uvnitř, nebo vně státu. Jestliže je vně státu, vůle, která je vůči němu cizí, vzhledem k němu není obecná. A pokud je tento předmět ve státě, je jeho součástí. Pak se mezi celkem a jeho částí utváří vztah, který z něj činí dvě oddělené bytosti, z nichž jedna je ona část a druhá je celek bez této části.
Jean Jacques Rousseau
Poddaní chválí veřejný klid, občané svobodu jednotliv-ců; jeden dává přednost bezpečnému vlastnictví, jiný bezpečí osob; jeden chce, aby nejlepší vláda byla tou nejpřísnější, dru-hý tvrdí, že nejlepší je vláda nejmírnější; ten chce, aby byly zločiny trestány, onen, aby se jim předcházelo; onomu se líbí, když se nás sousedé obávají, jiný je raději, když o nás nevědí;

Čo sú cnosti?
Jean Jacques Rousseau
Prisúdim človeku jedinú cnosť, súcit, ktorá je o to univerzálnejšia a užitočnejšia, že predchádza akýmkoľvek rozumových úvahám, a takú prirodzenú, že aj na zvieratách sa prejavujú jej prirodzené znaky. Netreba hovoriť o nežných prejavoch matky k deťom... denne sa nám naskytá pohľad na vzpierajúceho sa koňa, keď má položiť kopyto na živé telo...
Jean Jacques Rousseau
..z tejto vlastnosti vyvierajú všetky spoločenské cnosti.. Veď z čoho pramení veľkodušnosť, zhovievavosť, ľudskosť, ak nie z ľútosti prechovávanej k slabším jednotlivcom, vinníkom a celému ľudstvu vôbec?

Potrebujeme štát?
Jean Jacques Rousseau
7 3 Cílem je, aby lidé podléhali pouze zákonu, nikoli jeden druhému.
Jean Jacques Rousseau
To, co člověk ztrácí společenskou smlouvou, je jeho přirozená svoboda a neomezené právo na vše, co jej svá- dí a čeho může dosáhnout; to, co získává, je občanská svoboda a vlastnictví všeho, co má.
Jean Jacques Rousseau
Samotný jejich ži-vot, který zasvětili státu, je z jeho strany trvale chráněn, a když se na jeho obranu vystavují nebezpečí, co jiného dělají, než že státu vracejí to, co od něj přijali? Co jiného činí než to, co by činili častěji a s větším rizikem v přirozeném stavu, kdy by se vystavovali nevyhnutelným soubojům, takže by při hrozbě ztráty života bránili to, co jim slouží pro jeho zachování?
Jean Jacques Rousseau
Dokud se více sdružených lidí považuje za jediné těleso, mají jen jedinou vůli, která se vztahuje na společné zachování a na obecné blaho.

Sú si ľudia rovní?
Jean Jacques Rousseau
Vzhledem k tomu, že žádný člověk nemá přirozenou moc nad svým bližním, a vzhledem k tomu, že síla žádné právo netvoří, zbývají jako základ vší legitimní moci mezi lidmi dohody.
Jean Jacques Rousseau
základní pakt naopak nahrazuje morální a  legitimní rovností tělesnou ne-rovnost, již mohla přirozenost mezi lidi vnést, a ač mohli být lidé nerovní v síle nebo v nadání, stávají se všichni rovnými dohodou a právem.
Jean Jacques Rousseau
Občané jsou si na základě společenské smlouvy všichni rov-ni, takže to, co všichni musejí dělat, mohou uložit všichni, za-tímco nikdo nemá právo požadovat, aby druhý dělal to, co on sám nedělá. Je to

Ako sa rozhodovať ?
Jean Jacques Rousseau
„Nejvýhodnější a zároveň nejkratší postup při výběru dobra a zla je pomyšlení, co bys sám chtěl nebo nechtěl pod jiným vladařem.“ Tacitus: Dějiny, I,16. Jde o Galbovu promluvu k Pisonovi.

Ak je Boh dobrý, prečo existuje zlo?
Jean Jacques Rousseau
Všetko je dobré tak, ako to vyšlo z rúk Stvoriteľa, v rukách človeka všetko upadá. Človek núti zem, aby vydávala plody inej zeme, núti strom, aby rodil ovocie iného stromu; zamieňa a mieša podnebia, živly, ročné obdobia; mrzačí svojho psa, svojho koňa; všetko mení, má rád beztvárnosť, netvory; nechce nič tak, ako to splodila príroda, ba ani človeka; treba ho preň vycvičiť ako cirkusového koňa; treba ho prispôsobiť podľa jeho vkusu ako strom v záhrade.
Jean Jacques Rousseau
Bůh ve svém hněvu dává špatné krále a je třeba snášet je jako trest

Je boh ľudský výmysel?
Jean Jacques Rousseau
Když takto zákonodárce nemůže použít sílu ani rozumové zdůvodnění, je nezbytné, aby se uchýlil k autoritě jiného řádu, která by doká-zala uchvátit bez násilí a přesvědčit bez přesvědčování.133To tedy ve všech dobách nutilo otce národů uchylovat se k zásahům nebes a poctít bohy svojí vlastní moudrostí,
Jean Jacques Rousseau
[„Vskutku také nikdy nebylo muže, který by byl dal národu neobvyklé zákony, aniž se uchýlil o pomoc k božstvu, poněvadž jinak by je národ nebyl přijal. Je totiž mnoho dob-rého a blahodárného, co pozná jen moudrý muž, co však není tak zřejmé, aby o tom byli přesvědčeni i druzí.“ Machiavelli: Discorsi,
Jean Jacques Rousseau
Již jen z toho, že do čela každého politického společenství byl stavěn Bůh, vyplývalo, že existovalo tolik bohů, kolik bylo národů.

Čo je to Boh?
Jean Jacques Rousseau
Již jen z toho, že do čela každého politického společenství byl stavěn Bůh, vyplývalo, že existovalo tolik bohů, kolik bylo národů.
Jean Jacques Rousseau
Oblast působnosti bohů byla určena, abychom tak řekli, hra-nicemi národů. Bůh jednoho národa neměl žádné právo nad jinými národy. Bozi pohanů nebyli žárlivými bohy. Dělili si mezi sebou říši světa, a dokonce i Mojžíš a hebrejský lid se ně-kdy této představě propůjčovali, když mluvili o Bohu Izraele.
Jean Jacques Rousseau
„Není snad legitimně vaším vlastnictvím to, co patří Chámovi, vašemu Bohu?“, říkal Jefta Amonovcům. „Stejným způsobem máme my nárok na zem, kterou získal náš vítězící Bůh.“* Mám za to, že šlo o správně uznanou rovnost mezi právy Cháma a právy izr

Čo je civilizácia?
Jean Jacques Rousseau
Prvý človek, ktorý si ohradil pozemok, odvážil sa vyhlásiť - Toto je moje - a našiel nadostač prostoduchých ľudí, čo mu uverili, stal sa skutočným zakladateľom civilizovanej spoločnosti.
Jean Jacques Rousseau
Veľkú revolúciu vyvolal objav metalurgie a poľnohospodárstva, dvoch umení založených na zručnosti... železo a obilie z hľadiska filozofa podnietili civilizáciu človeka a zahubili ľudské pokolenie.

Čo je to národ?
Jean Jacques Rousseau
Jakmile je tak toto množství shromážděno v jedno těleso, nemůžeme urazit či zranit jeden jeho úd, aniž bychom zaútoči-li na těleso, a ještě méně můžeme urazit či zranit těleso, aniž by to členové pocítili.
Jean Jacques Rousseau
Národy,141 stejně jako lidé, jsou poddajné pouze ve svém mlá-dí, a  jak stárnou, stávají se nenapravitelnými. Jak se jednou ustálí zvyky a  zakoření předsudky, je riskantním a  marným podnikem chtít tyto zvyky a předsudky změnit.

Čo je vlastníctvo a ako vzniká?
Jean Jacques Rousseau
Právo prvního držitele, přestože je skutečnější než právo sil-nějšího, se stává pravým právem až po ustavení práva vlastnic-tví.
Jean Jacques Rousseau
pozitivní akt, který jej činí vlastníkem určitého majetku, jej vylučuje ze všeho zbývajícího.
Jean Jacques Rousseau
Obecně jsou k ospravedlnění práva prvního držitele vzhle-dem k jakémukoli pozemku zapotřebí následující podmínky: za prvé, aby tento pozemek doposud nikdo neobýval; za dru-hé, aby člověk zabral pouze tolik, kolik potřebuje pro svoji obživu; za třetí, aby si jej přivlastnil nikoli na základě nějaké-ho planého obřadu, ale prací a obděláváním, jedinými znaky vlastnictví, které musejí druzí chovat v úctě v případě absence právní

Prečo je chudoba?
Jean Jacques Rousseau
..najsilnejší odviedol najviac práce, najšikovnejší z nej najviac vyťažil, najnadanejší si ju dokázal skrátiť, oráč potreboval viac železa alebo kováč viac obilia, skrátka, jedným tá istá práca slúžila na prospech a druhí mali sotva čo do úst vložiť. Tak sa prirodzená nerovnosť nebadane snúbila s machináciami a rozdiely medzi ľuďmi sa za nerovnakých okolností citeľnejšie prehĺbili..
Jean Jacques Rousseau
Postupne sa však dedičstvo rozširovalo o čoraz rozsiahlejšie pozemky a vyšší počet dobytka, kým sa všetka pôda krížom-krážom nerozparcelovala, takže jeden mohol zväčšíť svoje vlastníctvo iba na úkor druhého, spravidla v tesnom susedstve, ostatní, čo si zo slabosti alebo nedbanlivosti nedokázali nahonobiť nijaký majetok, stali sa bedármi, ale nič nestratili, hoci vôkol nich sa všetko zmenilo...
Jean Jacques Rousseau
Vďaka obchodu a priemyslu plynú všetky peniaze z vidieka do hlavných miest, ale na vidiek sa nikdy nevracajú

Aká je spoločnosť? / Kto vládne?
Jean Jacques Rousseau
stredovekí politii ustavične vyzdvihovali morálku a cnosť, súčastní hovoria len o obchode a peniatoch
Jean Jacques Rousseau
Nejstarší ze všech a jedinou přirozenou společností je společ-nost rodiny.15 I zde však děti zůstávají svázané s otcem pouze tak dlouho, jak potřebují pro své zachování. Jakmile tato po-třeba ustane, přirozený svazek se rozpadá.
Jean Jacques Rousseau
Vy mě potřebujete, neboť jsem bohatý, a vy jste chudý; dohodněme se tedy: dovolím, abyste měl tu čest mi sloužit, za podmínky, že mi dáte to málo, co vám zbývá, výměnou za úsilí, co mě bude stát vám poroučet.
Jean Jacques Rousseau
„legitimní a jisté pravidlo správy“ nelze založit ani na přirozenosti (otcovská moc, přirozená nerovnost lidí), ani na síle, a koneč-ně ani paktem zakládajícím podřízenost.
Jean Jacques Rousseau
Místo jednotlivé osoby každého smluvníka tento akt sdru-žení vytváří v okamžiku63 morální a kolektivní těleso64 složené z tolika údů,65 kolik má shromáždění hlasů, a získávající sa-motným tímto aktem jednotu, své společné já, svůj život a svo-ji vůli.
Jean Jacques Rousseau
Tato veřejná osoba, která se takto utváří sjednocením všech ostatních osob, kdysi nesla jméno obec,* a nyní nese jmé-no republika nebo politické těleso,
Jean Jacques Rousseau
„Co je to veřejná osoba? Odpo-vídám, že to je to morální těleso, které nazýváme suverénem, jemuž dal život společenský pakt a jehož všechny vůle nesou jméno zákon. […] Tím, že je poli-tické těleso jen morální osobou, je v důsledku pouze bytostí rozumu. Odstraňte veřejnou úmluvu, a stát je zničen, aniž by došlo k jakékoli změně v tom, co jej tvoří.“ J.-J. Rousseau: Ecrits sur l’abbé de Saint-Pierre, Que l’état de guerre naît de l’état social,
Jean Jacques Rousseau
„Vlastnictví je pravým základem občanské společnosti a pravým ručitelem za závazky občanů.“
Jean Jacques Rousseau
to neznamená, že by příkazy vůdců nemohly být považovány za obecnou vůli, pokud se proti tomu neposta-ví suverén, který má svobodu to učinit. V podobném případě musíme předpokládat, že všeobecné mlčení značí souhlas lidu.
Jean Jacques Rousseau
obecná vůle je vždy správná a vždy směřuje k veřejnému užitku; nevyplývá z toho však, že by stejně správná byla vždy rokování lidu.
Jean Jacques Rousseau
Když napří-klad athénský lid jmenoval nebo odvolával své vůdce, jedněm uděloval pocty a druhým ukládal tresty a množstvím dílčích výnosů bez odlišení prováděl všechny úkony vlády, neměl již obecnou vůli ve vlastním slova smyslu; nejednal již jako suve-rén, nýbrž jako úředník.
Jean Jacques Rousseau
„Přestože mají všechny státy obecně řečeno stejný cíl, kterým je vlastní za-chování, přesto má každý stát ještě svůj zvláštní cíl. Zvětšení území bylo cílem Říma, válčení cílem Sparty; náboženství předmětem židovských zákonů, obcho-dování cílem Marseille, veřejný pořádek cílem čínských zákonů, mořeplavectví cílem rhodských zákonů a přirozená svoboda cílem divochů; obecně vzato rozko-še vladaře jsou cílem despotických států, sláva panovníka a státu je cílem monar-chií; nezávislost každého jednotlivce je cílem polských zákonů,
Jean Jacques Rousseau
Viděli jsme, že zákonodárná moc náleží lidu a že nikomu jinému náležet nemůže. Naopak na základě výše ustavených zásad164 snadno vidíme, že výkonná moc nemůže náležet cel-ku jako moc zákonodárná neboli suverénní, neboť tato moc tkví pouze v jednotlivých skutcích,
Jean Jacques Rousseau
Co je tedy vláda? Zprostředkující těleso ustavené mezi sub-jekty166 a suverénem pro jejich vzájemný styk, mající pověření provádět zákony a zachovávat občanské i politické svobody.Členové tohoto tělesa se nazývají úředníci neboli králové, tj. vládci, a celé těleso se nazývá vladařem.*
Jean Jacques Rousseau
V osobě úředníka od sebe můžeme odlišit tři zásadně různé vůle. Za prvé vlastní vůli jedince, která směřuje pouze k jeho vlastnímu prospěchu; za druhé společnou vůli úředníků, která se vztahuje výhradně k prospěchu vladaře a kterou můžeme nazvat vůlí tělesa; tato vůle je obecná vzhledem k vládě a sou-kromá vzhledem ke státu, jehož je vláda součástí; na třetím místě je vůle lidu neboli suverénní vůle, která je vůlí obecnou,
Jean Jacques Rousseau
podle přirozeného řádu se tyto různé vůle stávají tím činnější, čím jsou soustředěnější. Obecná vůle je tak vždy nejslabší, na druhém místě je vůle tělesa a první ze všech je soukromá vůle. Každý člen vlády je tedy nejprve sebou samým, poté úředníkem a  následně občanem. Toto odstupňování je v přímém rozporu s odstupňováním, které vyžaduje společen-ský
Jean Jacques Rousseau
Zásadou společnou všem ministrům a téměř všem krá-lům totiž je činit ve všech ohledech pravý opak toho, co činili jejich předchůdci.
Jean Jacques Rousseau
Jednoduchá vláda v pravém slova smyslu neexistuje. Je zapo-třebí, aby jediný vůdce měl podřízené úředníky, a je zapotře-bí, aby měla lidová vláda jednoho vůdce.
Jean Jacques Rousseau
Zákono-dárná moc je srdcem státu, výkonná moc je jeho mozkem, kte-rý dodává všem částem pohyb. Mozek může být ochromen, a jedinec může stále žít. Člověk zůstane slabomyslným a žije, jakmile však přestane vykonávat svoji činnost srdce, živočich umír
Jean Jacques Rousseau
Suverén nedisponuje žádnou jinou silou nežli zákonodárnou mocí, takže jedná jen skrze zákony; zákony jsou přitom pouze skutečnými akty obecné vůle, takže suverén je schopen jednat jen tehdy, když je lid shromážděn. Shromážděný lid, řeknete si. Jaký přelud! Dnes je to přelud, ale před dvěma tisíci lety to přelud nebyl. Změnila se snad lidská přirozenost?
Jean Jacques Rousseau
Mlčení je totiž někdy projevem souhlasu. A tento návyk je zákonem tak dlouho, dokud k němu bude suverén mlčet.“ T. Hobbes: Leviathan, X
Jean Jacques Rousseau
městské zdi vznikají pouze na ruinách venkovských domů.210
Jean Jacques Rousseau
Prvním aktem suverén rozhodne, že zde bude těleso vlády, ustavené v té a té podobě. Je jasné, že tento akt je zákonem. Druhým aktem lid jmenuje vůdce, kteří budou pověřeni ustavenou vládou. Toto jmenování je soukromým aktem, tak-že není druhým zákonem,
Jean Jacques Rousseau
Vyvolá totiž zdání, že pouze využívá svých práv, a je pro něj snadné je rozšířit a pod zámin-kou veřejného klidu zabránit shromážděním, která by měla obnovit správný řád.

Sme slobodní?
Jean Jacques Rousseau
Človek sa rodí slobodný, ale všade je v okovách.
Jean Jacques Rousseau
Otroci strácajú všetko vo svojich okovách, dokonca aj túžbu vyslobodiť sa z nich. / Slaves lose everything in their chains, even the desire of escaping from them.
Jean Jacques Rousseau
Spoločenskou zmluvou človek stráca svoju prirodzenú slobodu a neobmedzené právo na všetko, čo ho láka a čo môže dosiahnuť. Získava však občiansku slobodu a vlastníctvo všetkého čo má.
Jean Jacques Rousseau
Děti jsou zproště-ny poslušnosti, kterou byly povinovány otci, otec je zproštěn péče, kterou byl povinován dětem, a  všichni se rovnocenně opět stávají nezávislými.
Jean Jacques Rousseau
I kdyby každý mohl zcizit sám sebe, nemůže zcizit své děti. Rodí se jako lidé a svobodní, jejich svoboda jim náleží a nikdo jiný než ony nemá právo jí disponovat. Dříve, než dosáhnou doby, kdy jsou rozumné, může otec v jejich jménu a ve pro-spěch jejich zachování a jejich blaha jednat o podmínkách; ni-koli však dát je neodvolatelně a bezpodmínečně, neboť takové darování je v protikladu k cílům přirozenosti a přesahuje práva otcovství

Čo je človek?
Jean Jacques Rousseau
Ľudia žijúci na morských pobrežiach a brehoch riek vynašli udice, stali sa rybármi a živili sa rybami. Obyvatelia lesov si vyrábali luky a šípy, stali sa lovcami a bojovníkmi....Z daného rozvoja vyplynuli nové poznatky, ktoré prispeli k vedomiu človečenskej zvrchovanosti nad ostanými živočíchmi. Nastavoval im pasce, prechádzal cez rozum tisícorakými spôsobmi...

Bojovať či nebojovať?
Jean Jacques Rousseau
Občan přitom není soudcem toho, jakému nebezpečí jej chce zákon vystavit, a  když mu vladař113 řekne, je pro stát prospěšné, abys zemřel, musí zemřít, neboť pouze za této podmínky žil až dosud v bezpečí a jeho život není pouze dobrodiním přírody, ale též podmínečným darem státu.
Jean Jacques Rousseau
ubi solitudinem faciunt, pacem appelant [likvidaci nazývají mírem, Tacitus:

Čo čítať?
Jean Jacques Rousseau
Pretože musíme mať knihy, existuje jedna kniha, ktorá podľa môjho názoru poskytuje to najlepšie pojednanie o výchove v súlade s prírodou....Ktorá je tá úžasná kniha? Je to Aristoteles? Plinius? Buffon? Nie - je to Robinson Crusoe. Robinson Crusoe na svojom ostrove, zbavený pomoci svojich blížnych, bez pomôcok na vykonávanie rôznych remesiel, napriek tomu nachádzajúci jedlo, zachovávajúci svoj život a získavajúci určité pohodlie - toto je vec, ktorá zaujíma ľudí všetkých vekových skupín, a môže byť atraktívna aj pre rôzne skupiny detí.
Jean Jacques Rousseau
Montesquieu: O duchu zákonů,
Jean Jacques Rousseau
T. Hobbes: O občanu,
Jean Jacques Rousseau
Montesquieu: O duchu zá-konů,

Čo kupovať?
Jean Jacques Rousseau
Pretože musíme mať knihy, existuje jedna kniha, ktorá podľa môjho názoru poskytuje to najlepšie pojednanie o výchove v súlade s prírodou....Ktorá je tá úžasná kniha? Je to Aristoteles? Plinius? Buffon? Nie - je to Robinson Crusoe. Robinson Crusoe na svojom ostrove, zbavený pomoci svojich blížnych, bez pomôcok na vykonávanie rôznych remesiel, napriek tomu nachádzajúci jedlo, zachovávajúci svoj život a získavajúci určité pohodlie - toto je vec, ktorá zaujíma ľudí všetkých vekových skupín, a môže byť atraktívna aj pre rôzne skupiny detí.

Budú namiesto nás pracovať stroje?
Jean Jacques Rousseau
V novom stave sa život zjednodušil a zospoločenštil, vyznačoval sa úzko vymedzenými potrebami, ktoré ľudia dosahovali pomocou nástrojou, ktoré vynašli... a nevedomky na seba vzali prvé bremeno z ktorého vytryskol prvý prameň zla, čím zaťažili vlastné potomstvo, lebo vinou pohodlia im začalo ochabovať telo i duch, zvyk ich obral o všetok pôvab a zaroveň posunul hranicu nevyhnutných potrieb, radosť z nadobudnutých vecí nevyvažovala krutosť ich straty, cítili sa nešťastní, keď o svoje pohodlie prišli, ale nie šťastnejší, keď ho dosiahli.

Pracovať či nepracovať?
Jean Jacques Rousseau
Človek sa rodí slobodný, ale všade je v okovách.
Jean Jacques Rousseau
Človek je priveľmi ušľachtilý tvor, aby mal byť jednoducho nástrojom iných a nemáme ho zamestnať tým, čo vyhovuje im, kým sa neporadíme s ním čo vyhovuje jemu.
Jean Jacques Rousseau
Nesmieme hľadať najvhodnejšieho človeka pre každé zamestnanie, ale najvhodnejšie zamestnanie pre každého človeka.
Jean Jacques Rousseau
Peniaze, ktoré vlastním sú prostriedkom slobody. Peniaze, ktoré zháňame sú prostriedkom zotročenia. Preto som šetrnlivý a preto nemám žiadne potreby.
Jean Jacques Rousseau
Závazky, které nás poutají ke společenskému tělesu, jsou závazné pouze proto, že jsou vzájemné, a jejich povaha je tako-vá, že když je plníme, nemůžeme pracovat pro druhé, aniž by-chom zároveň nepracovali pro sebe.

Prečo ne/študovať filozofiu?
Jean Jacques Rousseau
Rozum vedie človeka k samoľúbosti a úvahy ju posiľňujú, vďaka nim sa človek sústredí na seba samého a odpútava sa od všetkého, čo ho ťaží a trápi. Filozofia vedie k izolácii, jej prostredníctvom si človek pri pohľade na trpiaceho človeka hovorí: Zahyň, ak sa ti žiada, len keď som v bezpečí. Jedine nebezpečenstvo hroziace celej spoločnosti dokáže narušiť pokojný spánok filozofa a následne ho vytiahnuť z postele. Pod jeho oknami možno beztrestne zavraždiť blížneho; zapcháva si dlaňami uši, aby prehlušil prírodu, čo sa v ňom búri..

Ako žiť?
Jean Jacques Rousseau
Vzdat sa slobody, znamená vzdať sa svojho ľudského postavenia, svojich ľudských práv a dokonca svojich povinností.
Jean Jacques Rousseau
Peniaze, ktoré vlastním sú prostriedkom slobody. Peniaze, ktoré zháňame sú prostriedkom zotročenia. Preto som šetrnlivý a preto nemám žiadne potreby.
Jean Jacques Rousseau
„Raději svobodu plnou nebezpečí nežli klidné otroctví.“
Jean Jacques Rousseau
Známe zálibu prvních Říma-nů ve venkovském způsobu života. Tato záliba vycházela od moudrého zákonodárce,254 který ke svobodě připojil venkov-ské i vojenské práce a do města odsunul, abychom tak řekli, umění, řemesla, intriky, bohatství a otroctví.

Ako vychovávať deti?
Jean Jacques Rousseau
Pretože musíme mať knihy, existuje jedna kniha, ktorá podľa môjho názoru poskytuje to najlepšie pojednanie o výchove v súlade s prírodou....Ktorá je tá úžasná kniha? Je to Aristoteles? Plinius? Buffon? Nie - je to Robinson Crusoe. Robinson Crusoe na svojom ostrove, zbavený pomoci svojich blížnych, bez pomôcok na vykonávanie rôznych remesiel, napriek tomu nachádzajúci jedlo, zachovávajúci svoj život a získavajúci určité pohodlie - toto je vec, ktorá zaujíma ľudí všetkých vekových skupín, a môže byť atraktívna aj pre rôzne skupiny detí.

Rusko či Amerika?
Jean Jacques Rousseau
Rusové nebudou nikdy skutečně kultivovaní, neboť byli kultivováni příliš brzy. Petr měl nadání napodobovat, neměl však skutečné nadání, které tvoří a dělá vše z ničeho.

Aká by mala byť spolocnosť? / Kto by mal vládnuť?
Jean Jacques Rousseau
To , čo ľudí motivuje , aby sa zomkli v nejakej spoločnosti, je potreba zaistenia majetku, života a slobody každého jednotlivého člena ochranou všetkých....Jedine zákon je to, čomu ľudia vďačia za spravodlivosť a slobodu.
Jean Jacques Rousseau
Jedným z najdoležitejších úloh vlády je teda predchádzať krajnostiam v majetkovej nerovnosti, nie však odňatím bohatstva jeho majiteľom, ale tým, že všetkým odoberie prostriedky na jeho hromadenie, nie stavaním chudobincov pre nemajetných občanov, ale tým, že zaistí, aby sa stali skutočnými občanmi.
Jean Jacques Rousseau
nijaký občan nemá byť ani taký bohatý, aby si mohol kúpiť iného občana, ani taký chudobný, aby bol nútený predávať sa. Na strane veľkých to predpokladá obmedzenie bohatstva a vplyvu, na strane malých obmedzenie lakomstva a chamtivosti.
Jean Jacques Rousseau
práve preto, že sila veci vždy smeruje k odstráneniu rovnosti, musí sila zákonodárstva smeerovať k jej udržaniu
Jean Jacques Rousseau
Základom spoločenskej zmluvy je vlastníctvo a touto zmluvou sa každý zaviazal, aspoň mlčky, že bude prispievať na verejné potreby.
Jean Jacques Rousseau
Dane je možné ukladať iba zákonom...Duch slobody vyžaduje, aby sa čo najstarostlivejšie dbalo na správne stanovenie podielov, pretože inak nie je nič nerovnomernejšie než rovnaká daň pre všetkých.
Jean Jacques Rousseau
Někdo35 řekne, že despota zajišťuje svým poddaným občan-ský mír. Budiž. Co však získají, jestliže je více než vlastní ro-zepře trápí války, které přitahuje jeho ctižádost, jeho nenasyt-ná chtivost a útisk jeho úřadu?
Jean Jacques Rousseau
Jestliže existují dílčí společnosti, je třeba zmnožit jejich počet a zabránit jejich ne-rovnosti,
Jean Jacques Rousseau
Na základě toho musíme pochopit, že to, co činí vůli obec-nou, není ani tak počet hlasů, jako společný zájem, jenž je spo-juje:
Jean Jacques Rousseau
Takto vidíme, že suverénní moc, jakkoli je absolutní, po-svátná a nedotknutelná, nepřesahuje a ani nemůže přesáhnout meze obecných dohod, a že každý člověk může plně nakládat s tím, co mu bylo těmito dohodami ponecháno z jeho majetku a jeho svobody, takže suverén nemá nikdy právo zatížit jedno-ho poddaného více než jiného, neboť pak se záležitost stává partikulární a jeho moci to již nepřísluší.
Jean Jacques Rousseau
Když však celý lid rozhoduje o  celém lidu, bere v  úvahu pouze sám sebe, a vytváří-li se pak vztah, jde o vztah celého předmětu pod určitým úhlem pohledu k celému předmětu pod jiným úhlem pohledu, bez jakéhokoli rozdělení celku. Potom je látka, o níž se rozhoduje, obecná, tak jako vůle, která rozho-duje.122 Tento akt nazývám zákonem.
Jean Jacques Rousseau
je zapotřebí neptat se, komu přísluší tvořit zákony, protože zákony jsou akty obecné vůle; ani na to, zda je vladař nad zákony, neboť vladař je čle-n
Jean Jacques Rousseau
Nazývám tedy republikou každý stát řízený zákony, ať již je podoba jeho správy jakákoli, neboť pak vládne pouze veřejný zájem a veřejná věc něco znamená. Každá legitimní vláda je republikánská;*
Jean Jacques Rousseau
Abychom objevili nejlepší pravidla společnosti, jež by vyhovo-vala národům, bylo by zapotřebí nadřazené inteligence, která by viděla všechny lidské vášně a žádnou by nezakoušela, kte-rá by neměla k naší přirozenosti žádný vztah a která by naši přirozenost zevrubně znala, jejíž štěstí by bylo nezávislé na nás, a která by se přesto chtěla starat o naše štěstí;
Jean Jacques Rousseau
Vladař má pouze následovat model, který mu zákonodár-ce musí nabídnout. Zákonodárce je mechanik, který vymýš-lí stroj, vladař je pouze dělníkem, který jej sestavuje a uvádí v chod.
Jean Jacques Rousseau
Když dával Lykúrgos zákony své vlasti, nejprve se zřekl královské moci. Zvykem většiny řeckých měst bylo svěřit usta-vení jejich zákonů cizincům.
Jean Jacques Rousseau
nemůže se však stát svobodným, když se pružina občanství opotřebo-vala.143 Pak jej mohou sváry zničit, aniž by ho mohly revoluce znovu ustavit, a jakmile jsou jeho okovy rozlomeny, roztříští se a již není. Pak již potřebuje pána, nikoli osvoboditele.
Jean Jacques Rousseau
„Velikost národů, rozlehlost států: první a hlavní zdroj neštěstí lidského rodu a především nesčetných pohrom, které podrývají a ničí civilizované státy. Téměř všechny malé státy, ať už jde o republiky či monarchie, vzkvétají díky samotné skutečnosti, že jsou malé, že se zde všichni občané navzájem znají a hlídají, že vůdci mohou na vlastní oči vidět zlo, k němuž dochází, dobro, které mají učinit, a že jejich příkazy jsou plněny před jejich zraky.
Jean Jacques Rousseau
Jak se společenské pouto rozšiřuje, tak se stejnou měrou i rozvolňuje, a malý stát je většinou úměrně silnější než stát velký.14
Jean Jacques Rousseau
správa se stává při velkých vzdálenostech obtížnější, stejně jako se záva-ží stává na konci větší páky těžším. Stává se také nákladnější s tím, jak se množí její stupně. Neboť každé město má nejprve svoji správu, kterou platí lid, každý okres má také svoji správu placenou lidem, poté každá provincie, dále gubernie, satrapie, místokrálovství, které všechny je zapotřebí platit tím více, čím výš stoupáme, a vždy na úkor nebohého lidu; konečně přichází nejvyšší správa, která vše rozdrtí.
Jean Jacques Rousseau
co se týče rovnosti, nemůžeme tomuto pojmu rozumět tak, že stupně moci a bo-hatství mají být naprosto stejné, ale tak, že co se týče moci, ta musí vždy stát mimo jakékoli násilí a musí být uplatňována pouze na základě postavení a zákonů,
Jean Jacques Rousseau
Prá-vě proto, že síla věcí vždy směřuje k tomu, aby rovnost zničila, musí síla zákonodárství vždy směřovat k tomu, aby ji zadržela.
Jean Jacques Rousseau
aby byl každý občan dokonale nezávislý vzhledem k  druhým a  přemrštěně závislý na obci. Toho se dosahuje vždy stejnými prostředky, neboť pouze síla státu zajišťuje svobodu jeho členů.
Jean Jacques Rousseau
Je také jisté, že záležitosti jsou vyřizovány pomaleji tehdy, je-li jimi pověřeno víc lidí, že přiznáme-li příliš obezřetnosti, nepřiznáme dost štěstěně a promeškáme příležitost,
Jean Jacques Rousseau
čím je lid početnější, tím víc se musí zvyšovat síla, která potlačuje. Z toho vyplývá, že vztah mezi úředníky a vládou musí být v ob-ráceném poměru než vztah poddaných k suverénovi, tj. čím více stát roste, tím více se vláda musí zúžit, a  to natolik, že počet vůdců se snižuje v poměru k nárůstu lidu.
Jean Jacques Rousseau
Nic není tak nebezpečné jako vliv soukromých zájmů na veřej-né záležitosti a zneužití zákonů ze strany vlády je menším zlem nežli zkaženost zákonodárce,
Jean Jacques Rousseau
„Není zapotřebí mnoho poctivosti k tomu, aby se udržela vláda monarchická nebo despotická. Síla zákonů v monarchii a vždy napřažená ruka vladařova v des-pocii uspořádají a zadrží vše. V lidovém státě je však zapotřebí další hybné síly, totiž CTNOSTI.“ Montesquieu: O duchu zákonů, III,3, s. 35. 1 77 Podobné výhrady zaznívají i v Emilovi: „Politické právo se
Jean Jacques Rousseau
Nejlepší vládou je vláda aristokratická; nejhorší suverenitou je suverenita aristokratická.“ J.-J. Rousseau: Letters écrites de la montagne,
Jean Jacques Rousseau
Stručně řečeno, nejlepším a nejpřirozenějším řádem je, když dav řídí ti nejmoudřejší, jestliže jsme si jisti, že mu budou vlád-nout v jeho prospěch, a nikoli ve svůj.
Jean Jacques Rousseau
Zásadním a nevyhnutelným nedostatkem, který bude vždy stavět monarchickou vládu pod úroveň vlády republikánské, je fakt, že v republikánské vládě veřejný hlas pozvedne na před-ní místa téměř vždy pouze osvícené a schopné muže,
Jean Jacques Rousseau
191 Největší králové, které oslavovaly dějiny, nebyli vychováni k tomu, aby vládli. To je dovednost, kterou neovládáme nikdy tak málo jako teh-dy, když jsme se jí příliš učili, a kterou získáváme lépe, když posloucháme, než když rozkazujeme.
Jean Jacques Rousseau
vláda, v  níž se obča-né rozrůstají a množí bez cizích prostředků, bez naturalizací, bez kolonií, je bezpochyby tou nejlepší vládou; vláda,
Jean Jacques Rousseau
Jakmile přestane být veřejná služba hlavní záležitostí občanů a  jakmile občané raději poslouží svojí peněženkou než svo-jí osobou, stát se již nachází na pokraji záhuby. Je zapotřebí kráčet do boje? Občané zaplatí jednotky a zůstanou doma. Je třeba jít do rady? Jmenují poslance a zůstanou doma. Kvůli velké lenosti a díky penězům mají konečně vojáky, aby vlast zotročili, a zástupce, aby ji prodali.
Jean Jacques Rousseau
Čím lépe je stát ustaven, tím více v myslích občanů převlá-dají veřejné záležitosti nad záležitostmi soukromými. Je zde dokonce mnohem méně soukromých záležitostí, neboť souhrn obecného blaha z něj poskytuje každému jedinci znatelně větší část, takže ho nemusí tolik hledat v  soukromých starostech.
Jean Jacques Rousseau
U Řeků vše, co měl lid konat, konal sám; byl neustále shro-mážděn na náměstí. Obýval mírné podnebí, nebyl lačný, práci vykonávali otroci a jeho velkou záležitostí byla jeho svoboda.
Jean Jacques Rousseau
že akt, který zřizuje vládu, není smlouvou, ale zákonem, že ti, kterým je svěřena výkonná moc, nejsou pány lidu, nýbrž jeho úředníky,223 které lid může ustavit i sesadit, kdy se mu zlíbí, že u  těchto úředníků nejde o  to, aby uzavírali smlouvu, ale aby poslouchali,
Jean Jacques Rousseau
je třeba s nejvyšší péčí dodržovat všechny požadované formality, abychom odli-šili řádný a legitimní akt od buřičského zmatku a vůli celého lidu od pokřiku jedné kliky.
Jean Jacques Rousseau
Pravidelná shromáždění, o nichž jsem výše mluvil,226 jsou vhodná k tomu, aby tomuto neštěstí zabránila, nebo aby jej zbrzdila především tehdy, když nepotřebují formální svolání.
Jean Jacques Rousseau
„Kdyby se mě někdo zeptal, který národ je ze všech národů nejzkaženější, bez váhání bych odpověděl, že ten, který má nejvíc zákonů.“ J.-J. Rousseau: Fragments politiques,
Jean Jacques Rousseau
čím je rokování důležitější a vážnější, tím více se musí názor, který převáží, blížit jednomyslnosti;
Jean Jacques Rousseau
V  debatách vyžadujících okamžité rozhodnutí musí stačit převaha jednoho hlasu.
Jean Jacques Rousseau
Co se týče voleb vladaře a úředníků, které jsou, jak jsem již řekl,242 složenými akty, jsou možné dvě cesty, jak věc provést, tedy výběr a los
Jean Jacques Rousseau
Když dojde k promíšení výběru a losu, výběrem se musejí zajišťovat místa, která vyžadují vlastní nadání, jako například vojenská povolání; volba losem vyhovuje na ta místa, kde po-stačuje zdravý rozum, spravedlnost a poctivost, jako například místa u soudu.
Jean Jacques Rousseau
lůze nebylo přiznáno právo nosit zbraň na obranu vlasti. Aby člověk získal právo bránit svoji domácnost, musel domácnost mít, a  z  těch nesčetných jednotek žebráků, kterými se dnes skvějí královská vojska, by snad každý byl s opovržením vyhnán z římské kohorty v době, kdy byli vojáci obhájci svobody.
Jean Jacques Rousseau
Když se však lid kazil a hlasy se kupovaly, bylo dohod-nuto, že bude hlasování tajné, aby nákupčí hlasů zadržel nedo-statek důvěry a aby darebové dostali možnost nestat se zrádci.
Jean Jacques Rousseau
Nejlepším opatřením, jak zabránit tomu, aby tak obávané těleso neuchvacovalo moc, způsob, na který doposud žádná vláda nepřipadla, by byl neučinit jej trvalým, ale zřídit mezi- období, během nichž by toto těleso bylo zrušené.

Je majetok dobrý alebo zlý?
Jean Jacques Rousseau
Koľko zločinov, vojen, biedy by sa ušetrilo, keby niekto vytrhol koly, zakopal priekopy a zavolal na svojich druhov - Ak zabudnete, ze plody patria všetkým a pôda nikomu, ste stratení.
Jean Jacques Rousseau
Divochom by sme len ťažko vysvetľovali, čo je to poddanstvo a zvrchovanosť. Človek si môže ľahko prisvojiť ovocie, čo natrhal jeho druh, zverinu, ktorú sám neskolil, i jaskyňu, čo inému poskytovala útočisko, no ako by sa mu podarilo prinútiť ho k poslušnosti? Aké putá závislosti by mohli zväzovať ľudí bez akéhokoľvek majetku? Keby ma niekto vyhnal zo stromu, môžem sa vyškriabať na druhý; keby ma ktosi otravoval na jednom mieste, čo mi bráni presunúť sa inam?
Jean Jacques Rousseau
V novom stave sa život zjednodušil a zospoločenštil, vyznačoval sa úzko vymedzenými potrebami, ktoré ľudia dosahovali pomocou nástrojou, ktoré vynašli... a nevedomky na seba vzali prvé bremeno z ktorého vytryskol prvý prameň zla, čím zaťažili vlastné potomstvo, lebo vinou pohodlia im začalo ochabovať telo i duch, zvyk ich obral o všetok pôvab a zaroveň posunul hranicu nevyhnutných potrieb, radosť z nadobudnutých vecí nevyvažovala krutosť ich straty, cítili sa nešťastní, keď o svoje pohodlie prišli, ale nie šťastnejší, keď ho dosiahli.
Jean Jacques Rousseau
Postupne sa však dedičstvo rozširovalo o čoraz rozsiahlejšie pozemky a vyšší počet dobytka, kým sa všetka pôda krížom-krážom nerozparcelovala, takže jeden mohol zväčšíť svoje vlastníctvo iba na úkor druhého, spravidla v tesnom susedstve, ostatní, čo si zo slabosti alebo nedbanlivosti nedokázali nahonobiť nijaký majetok, stali sa bedármi, ale nič nestratili, hoci vôkol nich sa všetko zmenilo...
Jean Jacques Rousseau
Zákony sa prejavujú všetkou silou len tam, kde niet krajnosti, sú rovnako bezmocné proti pokladom boháča ako proti biede chudáka. Prvý ich obchádza, druhý im uniká.
Jean Jacques Rousseau
nijaký občan nemá byť ani taký bohatý, aby si mohol kúpiť iného občana, ani taký chudobný, aby bol nútený predávať sa. Na strane veľkých to predpokladá obmedzenie bohatstva a vplyvu, na strane malých obmedzenie lakomstva a chamtivosti.

Ako získať a udržať moc v štáte?
Jean Jacques Rousseau
Nejsilnější není nikdy dost silný, aby byl pánem stále, jestliže nepřemění svou sílu v právo a poslušnost v povinnost.

Čo je to moc?
Jean Jacques Rousseau
Čím jsou tedy úředníci početnější, tím je vláda slabší.

Čo je krása?
Jean Jacques Rousseau
Každý má vždy rád to, co je krásné, nebo co za takové považuje, omyl však spočívá v tomto úsudku;

Čo je múdrosť?
Jean Jacques Rousseau
mudrcům, kteří chtějí mluvit k obyčejnému člověku svým, a ne jeho jazykem, nebude rozuměno. Existuje přitom na tisíc představ, které je nemožné přeložit do jazyka lidu. Příliš obecné pohledy a příliš vzdálené předměty jsou stejnou měrou mimo jeho dosah.

Čo je spravodlivosť?
Jean Jacques Rousseau
Schopnosť obrábať pôdu nevyhnutne vyústila do jej deľby a do vzniku vlastníctva, ktoré sa snúbilo s prvými zásadami spravodlivosti; ak chcel každý dostať čo mu patrí, musel najprv niečo vlastniť, na dôvažok s ľudia zahľadeli do budúcnosti a zistili, že všetci majú majetok, ktorý by neradi stratili...
Jean Jacques Rousseau
Zjednoťme sa vyzval ich (boháč iných boháčov), aby sme ľahšie odolávali nátlaku slabochov, držali na uzde ctižiadostivcov a každému zabezpečili majetok. Ustanovme zákony práva a mieru, ktorým by sa museli všetci podrobiť, kde by pre nikoho neplatili výnimky a ktoré by do istej miery usmernili rozmarný osud a rovnakou mierou podriadili všeobecným povinnostiam mocných i slabých.
Jean Jacques Rousseau
vôľa spoločná celému ľudu skutočne najčastejšie zodpovedá spravodlivosti, pretože jednotlivé vášne sa vzájomne neutralizujú a vyvažujú.
Jean Jacques Rousseau
„Autoři našeho pojetí veřejného práva, kteří vycházeli z antických dějin a pře-stali přesně sledovat případy, upadli do strašných omylů a  do svévole; před-pokládali u útočníka nevím jaké právo zabíjet. Z tohoto děsivého principu pak vyvozovali neméně strašlivé důsledky a stanovovali zásady, které neuplatňovali ani sami dobyvatelé, pokud byli alespoň trochu při smyslech. Je zřejmé, že je-li výboj ukončen, nemá již dobyvatel právo zabíjet, neboť již není v situaci přiroze-né obrany ani svého vlastního zachování. Uvedené autory vedlo k jejich názoru přesvědčení, že dobyvatel má právo zničit společnost, z čehož vyvodili, že má právo zabít osoby, které ji tvoří. To je však z nesprávného principu nesprávně od-vozený důsledek. Neboť z toho, že bude zničena společnost, neplyne, že musí být vyhubeni i lidé, kteří ji tvoří. Společnost je svazkem lidí, nikoli samotnými lidmi; občan může zaniknout, a člověk může zůstat.“ Montesquieu:
Jean Jacques Rousseau
Veškerá spravedlnost pochází od Boha, on je jejím jediným zdrojem. Kdybychom však byli schopni přijímat spravedlnost z takové výšky, nepo-třebovali bychom vládu ani zákony.
Jean Jacques Rousseau
V  přirozeném stavu, kdy je vše společné, nejsem ničím povinován těm, kterým jsem nic neslíbil, a uznávám, že druhému patří pouze to, co je pro mě zbytečné. V občanském stavu, kde jsou všechna práva určena zákonem, tomu tak není.
Jean Jacques Rousseau
„Jsouce obyvateli tak veliké planety, že je nutné, aby mezi nimi byly různé ná-rody, mají lidé zákony určující vztahy mezi těmito národy; ty se nazývají PRÁVEM NÁRODŮ. Jsouce členy společnosti, která musí být zachována, mají zákony urču-jící vztahy mezi těmi, již vládnou, a těmi, již jsou ovládáni; ty se nazývají PRÁVEM POLITICKÝM. Dále mají zákony určující vztahy mezi všemi občany navzájem, a ty se nazývají PRÁVEM OBČANSKÝM.“ Montesquieu: O duchu zákonů,

Čo je lepšie...alebo...?
Jean Jacques Rousseau
Je iste, že vlastnícke právo je najposvätnejšie zo všetkých občianskych práv a v istom smere ešte dôležitejšie než sloboda samotná.
Jean Jacques Rousseau
Kôň, mačka, býk, ba i osol, žijúci vo voľnej prírode, majú spravidla väčší vzrast, mohutnejšiu telesnú konštitúciu, ovplývajú väčšou životaschopnosťou, silou i smelosťou než domáce zvieratá.
Jean Jacques Rousseau
„Raději svobodu plnou nebezpečí nežli klidné otroctví.“

Je ego dobré alebo zlé?
Jean Jacques Rousseau
Neboť partikulární vůle tíhne ze své povahy k upřednostňování, zatímco obecná vůle k rovnosti.

Sú ľudia dobrí alebo zlí?
Jean Jacques Rousseau
Prisúdim človeku jedinú cnosť, súcit, ktorá je o to univerzálnejšia a užitočnejšia, že predchádza akýmkoľvek rozumových úvahám, a takú prirodzenú, že aj na zvieratách sa prejavujú jej prirodzené znaky. Netreba hovoriť o nežných prejavoch matky k deťom... denne sa nám naskytá pohľad na vzpierajúceho sa koňa, keď má položiť kopyto na živé telo...
Jean Jacques Rousseau
..z tejto vlastnosti vyvierajú všetky spoločenské cnosti.. Veď z čoho pramení veľkodušnosť, zhovievavosť, ľudskosť, ak nie z ľútosti prechovávanej k slabším jednotlivcom, vinníkom a celému ľudstvu vôbec?
Jean Jacques Rousseau
Neboť partikulární vůle tíhne ze své povahy k upřednostňování, zatímco obecná vůle k rovnosti.

Čo je láska?
Jean Jacques Rousseau
Začnime dvoma odlišnými stránkami v ľúbostných citoch - morálnosťou a telesnosťou. Telesná stránka zahŕňa všeobecnú túžbu, ktorá zväzuje obe pohlavia, morálna stránka obmedzuje danú túžbu a pripútava ju výlučne k jedinému objektu alebo jej prinajmenšom dodáva vyšší stupeň energie vo vzťahu k preferovanému objektu.
Jean Jacques Rousseau
Ľahko si domyslíme, že morálna láska je neprirodzený cit, ktorý sa zrodil v spoločnosti a ktorého sa ženy veľmi obratne a starostlivo chopili, aby získali nadvládu a priviedli dominujúce pohlavie k poslušnosti.

Čo je sloboda?
Jean Jacques Rousseau
Peniaze, ktoré vlastním sú prostriedkom slobody. Peniaze, ktoré zháňame sú prostriedkom zotročenia. Preto som šetrnlivý a preto nemám žiadne potreby.
Jean Jacques Rousseau
Nikdy som si nemyslel, že by sloboda človeka spočívala v tom, aby robil čo chce, ale skôr spočíva v tom, aby nikdy nerobil čo nechce.
Jean Jacques Rousseau
Spoločenskou zmluvou človek stráca svoju prirodzenú slobodu a neobmedzené právo na všetko, čo ho láka a čo môže dosiahnuť. Získava však občiansku slobodu a vlastníctvo všetkého čo má.
Jean Jacques Rousseau
To, co člověk ztrácí společenskou smlouvou, je jeho přirozená svoboda a neomezené právo na vše, co jej svá- dí a čeho může dosáhnout; to, co získává, je občanská svoboda a vlastnictví všeho, co má.
Jean Jacques Rousseau
musíme dobře odlišovat přirozenou svobodu, jejímiž mezemi jsou pouze síly jednotlivce, od svobody občanské, kte-rá je omezena obecnou vůlí, a držbu, která je pouze výsledkem síly nebo práva prvního držitele, od vlastnictví, které může být založeno pouze na pozitivním právu.
Jean Jacques Rousseau
můžeme připočíst jako zisk v občanském stavu morální svobodu, která jako jediná činí člověka skuteč-ným pánem sebe sama. Neboť pouhý impuls chtíče je otroc-tvím, a poslušnost zákonu, který jsme si předepsali, je svobo-dou.
Jean Jacques Rousseau
aby byl každý občan dokonale nezávislý vzhledem k  druhým a  přemrštěně závislý na obci. Toho se dosahuje vždy stejnými prostředky, neboť pouze síla státu zajišťuje svobodu jeho členů.

Čo je to dobro?
Jean Jacques Rousseau
Prisúdim človeku jedinú cnosť, súcit, ktorá je o to univerzálnejšia a užitočnejšia, že predchádza akýmkoľvek rozumových úvahám, a takú prirodzenú, že aj na zvieratách sa prejavujú jej prirodzené znaky. Netreba hovoriť o nežných prejavoch matky k deťom... denne sa nám naskytá pohľad na vzpierajúceho sa koňa, keď má položiť kopyto na živé telo...
Jean Jacques Rousseau
..z tejto vlastnosti vyvierajú všetky spoločenské cnosti.. Veď z čoho pramení veľkodušnosť, zhovievavosť, ľudskosť, ak nie z ľútosti prechovávanej k slabším jednotlivcom, vinníkom a celému ľudstvu vôbec?
Jean Jacques Rousseau
Budeme-li hledat, v čem přesně tkví největší dobro ze všech, jaký musí být účel jakéhokoli systému zákonodárství, zjistíme, že se omezuje na dva hlavní cíle, svobodu a rovnost. Na svobodu, protože každá jednotlivá závislost představuje stejné množství síly odejmuté státu; rovnost, neboť svoboda bez ní nemůže přetrvat.

Prečo niečo robíme? Čo zapríčinilo, že to robíme?
Jean Jacques Rousseau
láska otce k jeho dětem jej v rodině odměňuje za péči, kterou jim poskytuje, a že ve státě nahrazuje tuto lásku, kterou vládce vůči svým lidem nechová, požitek z rozkazování.

Prečo sú vojny?
Jean Jacques Rousseau
Prvý človek, ktorý si ohradil pozemok, odvážil sa vyhlásiť - Toto je moje - a našiel nadostač prostoduchých ľudí, čo mu uverili, stal sa skutočným zakladateľom civilizovanej spoločnosti.
Jean Jacques Rousseau
Koľko zločinov, vojen, biedy by sa ušetrilo, keby niekto vytrhol koly, zakopal priekopy a zavolal na svojich druhov - Ak zabudnete, ze plody patria všetkým a pôda nikomu, ste stratení.
Jean Jacques Rousseau
Medzi právom silnejšieho a právom prvého majiteľa sa rozpútal neľútostný spor.
Jean Jacques Rousseau
Boháč nenachádzal prijateľné ospravedlnenie, aby dokázal svoju nevinu, nemal dostatok síl aby sa ubránil, ľahko ožobračoval jednotlivca, ale jeho zas okrádala banda lupičov, stál sám proti všetkým, ba nemohol sa spojiť proti nepriateľom, ktorých držala pohromade spoločná nádej na korisť...
Jean Jacques Rousseau
vo veľkých skupinách pôsobil tento stav ešte zhubnejšie ako kedykoľvek predtým medzi jednotlivcami, ktorí sa zoskupovali. Stade pochádza zdroj medzinárodných konfliktov, bitiek, vrážd, represálií, ktoré rozochvievali prírodu a otriasali rozumom, ale ja všetkých zvrátených predsudkov, ktoré povyšujú na úroveň cti hrozné krviprelievanie. Najčestnejší ľudia si zratu považovali za povinnosť podrezávať blížnych, stali sme sa svedkami hromadných vrážd bez zjavného dôvodu...Tak vyzerali prvé výsledky, odkedy sa ľudstvo rozdelilo na rozličné spoločnosti.
Jean Jacques Rousseau
Válku ustavuje vztah mezi věcmi, nikoli vztah mezi lidmi a válečný stav se nemůže zrodit ze samých osobních vztahů, nýbrž pouze ze vztahů věc-ných, takže soukromá válka nebo válka člověka proti člověku nemůže existovat ani v přirozeném stavu, kde neexistuje stálé vlastnictví, ani ve stavu společenském, kde vše spadá pod au-toritu
Jean Jacques Rousseau
Válka tedy není vztahem člověka k člověku, nýbrž vztahem státu ke státu, v němž jsou jednotlivci nepřáteli pouze náhod-ně, nikoli jako lidé, ani jako občané,* nýbrž jako vojáci.
Jean Jacques Rousseau
Účelem války je zničit nepřátelský stát, takže máme právo zabít jeho obránce, dokud mají v ruce zbraně; jakmile je však odloží a vzdají se, přestávají být nepřáteli nebo nástroji nepřátel a stávají se opět prostými lidmi a my nemáme právo na j
Jean Jacques Rousseau
stát musí zajistit určitou základnu, aby byl pevný, aby odolával otřesům, jež bude bezpochyby zakou-šet, a námaze, kterou bude muset vynaložit, aby se udržel. Ne-boť všechny národy mají jistý druh odstředivé síly, na jejímž zá-kladě vystupují neustále jedny proti druhým a směřují k tomu, aby se zvětšily na úkor svých sousedů, tak jako Descartovy víry.150 Takto hrozí slabým nebezpečí, že budou brzy pozřeni, a aby se každý zachoval, musí vytvořit s druhými jistý druh rovnováhy, která vyrovná tlak víceméně všude.
Jean Jacques Rousseau
Římané byli dobyvateli z nezbytí a, abych tak řekl, navzdory sobě samým. Válka byla nutným lékem na neřesti jejich zřízení. Neustále byli napadáni a neustále vítězili. Byli jedi-ným ukázněným národem mezi barbary a stali se pány světa tím, že se neustále bránili.“ J.-J. Rousseau: Úvahy o polské vládě,
Jean Jacques Rousseau
Neboť jestliže je země příliš rozlehlá, její střežení je nákladné, její obdělávání nedostatečné a výnos nadbytečný; je to budoucí příčina obran-ných válek. Jestliže není země dost, stát se kvůli tomu, co po-třebuje navíc, vydává na milost svým sousedům; to je budoucí příčina útočných válek.
Jean Jacques Rousseau
Je snazší dobývat než spravovat.
Jean Jacques Rousseau
(štátne náboženstvo) Je však špatné proto, že je založené na omylu a na lži, takže lidi klame, činí je důvěřivými, pověrčivými a utápí skutečný kult božství v plané obřadnosti. Je navíc špatné v tom, že sta-ne-li se výlučným a  tyranským, činí lid krvelačným a  nesná-šenlivým, takže národ dýchá pouze pro vraždu a  masakry a věří, že koná svatou věc, zabije-li každého, kdo nepřipouští jeho bohy. To staví takový národ do přirozeného stavu války se všemi ostatními národy, který velmi ohrožuje jeho vlastní bezpečnost.

Prečo sú choroby?
Jean Jacques Rousseau
Keď prihliadneme na dobrú telesnú konštitúciu divochov, ktorých sme nezničili silnou pálenkou, keď si uvedomíme, že nepoznajú takmer žiadne choroby okrem úrazov a staroby, musíme uznať, že dejinami civilizovanej spoločnosti sa vlastne ťahá aj história ľudských chorôb.

Ako vzniká nesloboda?
Jean Jacques Rousseau
A rovnaký osud stíha i človeka; len čo vstúpi do spoločnosti, len čo vstúpi do spoločnosti, stáva sa otrokom, zoslabne, stratí odvahu a začne sa plaziť; slabošský a nepokojný spôsob života ho postupne oberá o sily a odhodlanosť.
Jean Jacques Rousseau
Divochom by sme len ťažko vysvetľovali, čo je to poddanstvo a zvrchovanosť. Človek si môže ľahko prisvojiť ovocie, čo natrhal jeho druh, zverinu, ktorú sám neskolil, i jaskyňu, čo inému poskytovala útočisko, no ako by sa mu podarilo prinútiť ho k poslušnosti? Aké putá závislosti by mohli zväzovať ľudí bez akéhokoľvek majetku? Keby ma niekto vyhnal zo stromu, môžem sa vyškriabať na druhý; keby ma ktosi otravoval na jednom mieste, čo mi bráni presunúť sa inam?
Jean Jacques Rousseau
Každý si nepochybne uvedomuje, že poddanské putá sa vytvorili na základe vzájomnej závislostí ľudí a vzájomných potrieb, čo ich zväzujú, že si nemožno podrobiť človeka, kým ho vopred nevženieme do pozície, v ktorej sa nezaobíde bez druhého; taká situácia sa nevyskytuje v prirodzenom stave..
Jean Jacques Rousseau
Všetci bežali v ústrety okovám s nádejou, že si zabezpečia slobodu; mali síce nadostač rozumu, aby vytušili prednosti spoločneského zriadenia, ale určite nie dosť skúseností, aby predvídali hroziace nebezpečenstvo.... ba i mudrci si domysleli, že mu treba obetovať jednu časť slobody, aby si druhú zachovali, brali si príklad z raneného, ktorý súhlasí s amputáciou ruky, aby si zachránil telo.
Jean Jacques Rousseau
Spoločenské zriadenia pribúdali, poľahky sa rozmáhali a čoskoro zaplnili celý povrch zeme; už sa nedalo objaviť ani jediné zákutie na svete, kde by sa človek striasol pút a vyhol sa často nesprávne vedenému meču, ktorý každému sústavne visel nad hlavou.
Jean Jacques Rousseau
Grotius a jiní40 odvozují ještě jiný původ domnělého práva na zotročení z  války. Podle nich má vítěz právo zabít pora-ženého, takže poražený si může vykoupit život na úkor své svobody; tato dohoda je o to legitimnější, že z ní mají prospěch obě strany.
Jean Jacques Rousseau
Aby tedy společenský pakt nebyl prázdnou formulí, mlčky obsahuje tento závazek, který jako jediný může druhým po-skytnout sílu, totiž že kdokoli odmítne být poslušen obecné vůle, ten k tomu bude celým tělesem donucen. To neznačí nic jiného, než že bude donucen být svobodný.72
Jean Jacques Rousseau
Chápeme, jak se půda sdružených a sousedících jednotlivců stala veřejným pozemkem a jak se právo suverenity rozšířením z poddaných na pozemky, které měli v držení, stává zároveň věcným i osobním. To vrhá vlastníky do větší závislosti a činí z jejich vlastních sil záruku jejich věrnosti.
Jean Jacques Rousseau
Vůbec tím nechci říci, že je třeba mít otroky, ani že je právo otroctví legitimní, neboť jsem dokázal opak. Pouze ukazuji, z  jakých důvodů mají moderní národy, které se považují za svobodné, zastupitele, a proč antické národy zastupitele nemě-ly. Ať již tomu je jakkoli, v okamžiku, kdy si lid určí zastupitele, již není svobodný; přestává totiž úplně být.21

Odkiaľ prichádza zlo?
Jean Jacques Rousseau
Prvý človek, ktorý si ohradil pozemok, odvážil sa vyhlásiť - Toto je moje - a našiel nadostač prostoduchých ľudí, čo mu uverili, stal sa skutočným zakladateľom civilizovanej spoločnosti.
Jean Jacques Rousseau
Koľko zločinov, vojen, biedy by sa ušetrilo, keby niekto vytrhol koly, zakopal priekopy a zavolal na svojich druhov - Ak zabudnete, ze plody patria všetkým a pôda nikomu, ste stratení.
Jean Jacques Rousseau
V novom stave sa život zjednodušil a zospoločenštil, vyznačoval sa úzko vymedzenými potrebami, ktoré ľudia dosahovali pomocou nástrojou, ktoré vynašli... a nevedomky na seba vzali prvé bremeno z ktorého vytryskol prvý prameň zla, čím zaťažili vlastné potomstvo, lebo vinou pohodlia im začalo ochabovať telo i duch, zvyk ich obral o všetok pôvab a zaroveň posunul hranicu nevyhnutných potrieb, radosť z nadobudnutých vecí nevyvažovala krutosť ich straty, cítili sa nešťastní, keď o svoje pohodlie prišli, ale nie šťastnejší, keď ho dosiahli.
Jean Jacques Rousseau
motívom každého zločinu je vášeň
Jean Jacques Rousseau
rozum majú všetci ľudia rovnaký, zatiaľčo vo vášniach sa poväčšine líšia.
Jean Jacques Rousseau
Vždy chceme vlastní blaho, ne vždy ho však vidíme. Lid nikdy nezkazíme, ale často jej o

Čo existovalo?
Jean Jacques Rousseau
Ľudia žijúci na morských pobrežiach a brehoch riek vynašli udice, stali sa rybármi a živili sa rybami. Obyvatelia lesov si vyrábali luky a šípy, stali sa lovcami a bojovníkmi....Z daného rozvoja vyplynuli nové poznatky, ktoré prispeli k vedomiu človečenskej zvrchovanosti nad ostanými živočíchmi. Nastavoval im pasce, prechádzal cez rozum tisícorakými spôsobmi...
Jean Jacques Rousseau
Zvláštna súhra okolností, ktorá po výbuchu sopky chŕliacej tekutú železnú rudu vnukla pozorovateľom myšlienku, aby napodobili tento prírodný jav, ale to súčastne predpokladá, že im nechýbala odvaha a predvídavosť...
Jean Jacques Rousseau
Veľkú revolúciu vyvolal objav metalurgie a poľnohospodárstva, dvoch umení založených na zručnosti... železo a obilie z hľadiska filozofa podnietili civilizáciu človeka a zahubili ľudské pokolenie.
Jean Jacques Rousseau
S rastúcim počtom ľudských jednotlivcov pribúdali aj ich ďalšie ťažkosti. Rozmanité územia, podnebia a obdobia nesporne človeka prinútili, aby zmenil predchádzajúci spôsob života. Neúrodné roky, dlhé a tuhé zimy, horúce letá, čo všetko spaľovali, si vyžiadali vyššiu úroveň práce.

Čo je náboženstvo?
Jean Jacques Rousseau
Lidé nejprve měli za krále jen bohy a za vládu jen teokracii.
Jean Jacques Rousseau
Každé náboženství tak bylo svázáno se zákony státu, které toto náboženství přikazovaly, takže jediným způsobem, jak obrátit jiný národ na víru, bylo jej zotročit, jedinými misionáři byli dobyvatelé a  povinnost změnit svůj kult byla zákonem vítězů,
Jean Jacques Rousseau
se také náboženství může dělit na dva druhy, a to na ná-boženství člověka a na náboženství občana. První náboženství, bez chrámů, oltářů, rituálů, omezené čistě na vnitřní kult nej-vyššího Boha a na věčné povinnosti morálky,
Jean Jacques Rousseau
Druhé nábožen-ství, omezené na jedinou zemi, této zemi dává její bohy, její vlastní a ochranitelské patrony; má svá dogmata, rituály, svůj vnější kult předepsaný zákony. Kromě vlastního národa, který toto náboženství vyznává, jsou pro něj všichni bezvěrci, cizáci, barbaři. Povinnosti a práva člověka v tomto náboženství nesa-hají dál než k jeho oltářům.
Jean Jacques Rousseau
Existuje třetí druh náboženství, podivnější, který dává li-dem dvě zákonodárství, dva vůdce, dvě vlasti, podřizuje je pro-tikladným povinnostem a znemožňuje jim být zároveň zbož-nými i občany. Takové je náboženství lámaistické, náboženství Japonců a takové je římské křesťanství.
Jean Jacques Rousseau
Státu však záleží na tom, aby měl každý občan své náboženství, které ho dovede k lásce k jeho povinnostem. Dogmata tohoto nábožen-ství však zajímají stát i jeho členy pouze do té míry, do jaké se vztahují k morálce a k povinnostem, které je ten, kdo tuto víru vyznává, povinen dodržovat vzhledem k bližnímu. Nadto může mít každý takové názory, jaké se mu zlíbí, aniž by suve-rénovi příslušelo je znát.

Čo je to morálka?
Jean Jacques Rousseau
Je teda isté, že súcit je prirodzený cit, ktorý v každom jednotlivcovi zmierňuje sebalásku a prispieva k sebazáchove celého druhu. Práve ľútostivosť nás bez rozmyslu núti priskočiť na pomoc trpiacim, v prirodzenom stave zastupuje zákony, morálku a cnosť... súcit zabraňuje každému silnému divochovi obrať slabšie dieťa alebo nevládneho starca o ťažko získanú potravu, najmä keď nestráca nádej, že svoju ľahko nájde inde;..
Jean Jacques Rousseau
již lidi dovedl k tomu, aby se sdružovali do společnosti, přirozený sklon, či k tomu byli nuceni svými vzájemnými potře-bami, je jisté, že jejich ctnosti a neřesti a určitým způsobem celá jejich morální bytost se zrodila z tohoto obcování. Tam, kde není společnost, nemůže být spra-vedlnost ani shovívavost, lidskost ani velkodušnost, skromnost, a především ani ocenění všech těchto ctností, chci říci úsilí vynaložené na jejich praktikování mezi bytostmi naplněnými opačnými neřestmi.“
Jean Jacques Rousseau
U všech národů světa rozhoduje o výběru jeho požitků nikoli přirozenost, nýbrž mínění. Napravte lidské ná-zory, a mravy lidí se očistí samy o sobě.

Kresťanstvo áno či nie ?
Jean Jacques Rousseau
Kresťanstvo hlása len porobu a závislosť. Vyhovuje tyranii. Praví kresťania su pre otroctvo ako stvorení. (ad tyrania)
Jean Jacques Rousseau
„Pane biskupe, jsem křesťa-nem, skutečným křesťanem, podle učení Evangelia. Jsem křesťanem, nikoli jako učedník kněží, ale jako učedník Ježíše Krista.

Náboženstvo áno či nie?
Jean Jacques Rousseau
Viera detí a aj mnohých dospelých je otázkou zemepisu. Vari budú odmenení väčšmi za to, že sa narodili Ríme, a nie v Mekke? Jednému hovoria, že Mohamed je Boží prorok; druhému vravia, že Mohamed je podvodník, a ono opakuje, že Mohamed je podvodník. Každé z týchto detí by povedalo to, čo vraví druhé, keby sme ho presídlili.
Jean Jacques Rousseau
Druhé náboženství je dobré v tom, že v sobě spojuje bož-ský kult s láskou k zákonům a že tím, jak z vlasti činí před-mět uctívání ze strany občanů, je učí, že sloužit státu znamená sloužit ochranitelskému bohu. Je to jistý druh teokracie, v níž nemáme mít jiného pontifika nežli vladaře ani jiné kněze nežli úředníky. Zemřít pro svoji vlast tak znamená stát se mučední-kem, překročit zákony je totéž, co být bezbožným, a vystavit viníka veřejné nenávisti znamená obětovat jej hněvu bohů: sa-cer e
Jean Jacques Rousseau
(štátne náboženstvo) Je však špatné proto, že je založené na omylu a na lži, takže lidi klame, činí je důvěřivými, pověrčivými a utápí skutečný kult božství v plané obřadnosti. Je navíc špatné v tom, že sta-ne-li se výlučným a  tyranským, činí lid krvelačným a  nesná-šenlivým, takže národ dýchá pouze pro vraždu a  masakry a věří, že koná svatou věc, zabije-li každého, kdo nepřipouští jeho bohy. To staví takový národ do přirozeného stavu války se všemi ostatními národy, který velmi ohrožuje jeho vlastní bezpečnost.
Jean Jacques Rousseau
Kdokoli se však odváží pronést „mimo církev není spásy“, ten musí být ze státu vy-hnán. Ledaže by stát byl církví a vladař nejvyšším pontifikem. Takové dogma je dobré pouze v teokratické vládě, v každé jiné je škodlivé.

Ktorá filozofia je pravdivá?
Jean Jacques Rousseau
Kresťanstvo hlása len porobu a závislosť. Vyhovuje tyranii. Praví kresťania su pre otroctvo ako stvorení. (ad tyrania)

Ktorá cirkev je pravá?

Jean Jacques Rousseau
Viera detí a aj mnohých dospelých je otázkou zemepisu. Vari budú odmenení väčšmi za to, že sa narodili Ríme, a nie v Mekke? Jednému hovoria, že Mohamed je Boží prorok; druhému vravia, že Mohamed je podvodník, a ono opakuje, že Mohamed je podvodník. Každé z týchto detí by povedalo to, čo vraví druhé, keby sme ho presídlili.

Na ktorej strane je pravda?
Jean Jacques Rousseau
Každý člověk může vyrýt kamenné tabulky, koupit si věštbu, předstírat tajný styk s nějakým božstvem, vycvičit ptáka, který mu bude šeptat do ucha, nebo nalézt jiné sprosté prostředky, aby lidi oklamal a ohromil. Ten, kdo bude umět pouze toto, může dokonce shromáždit náhodnou skupinu po-matenců, nikdy však nezaloží říši a jeho výstřední dílo zahyne brzy spolu s ním.


Okomentuj:






Kde sa komentuje



predchádzajúci filozof      nasledujúci filozof