Pomsta geografie

Späť na zoznam kníh


Pomsta geografie

Autor: Robert D. Kaplan

Úryvky z knihy ako odpovede na otázky:

Čo chceme?
všichni toužíme být uvnitř nějakého davu nebo stáda, protože poskytují úkryt před nebezpečím a potažmo i před osamělostí. Nacionalismus, extremis-mus, touha po demokracii, to všechno jsou výsledky davových uskupení, a tedy projevy snahy uniknout osamělosti. Je to osamělost, kterou zmír-ňují sociální sítě jako Twitter či Facebook a která v konečném důsledku vede k rozpadu tradičních autorit a vytváření jejích nových druhů.

Čo je civilizácia?
stejně jako existuje karolínská a mediteránská Evropa, v  důsledku invazí z  východu máme také byzantsko-osmanskou Evropu, pruskou Evropu a  habsburskou Evropu,

Čo je to národ?
Zatímco stoupenci globalizace zdůrazňují to, co lidstvo sjednocuje, tradiční realisté vyzdvihují to, co lidstvo rozděluje.A tak se dostáváme k mapě, která zobrazuje rozdělení lidstva, což je prvořadým tématem prací realistů.
Atatürkova definice národnosti byla pozoruhodně moderní. Často tvrdil, že ten, kdo říká, že je Turek, mluví turecky a žije v Turecku, je Turek, i kdyby byl Žid nebo křesťan.
národ je „komunitou, která si pama-tuje“, tedy komunitou s historickou pamětí o sobě.

Kto sú Slováci?
Slovensko sa stalo námornou krajinou so suchozemskou mentalitou. Je súvis medzi zemepisnou polohou krajiny a jej výhľadom na svet. Námorné krajiny sú zväčša tolerantnejšie, lebo kontakt s inými civilizáciami lieči a vzdeláva. Sú podnikavejšie lebo mali viac príležitostí na biznis, majú lepší cit pre právo,ktoré je potrebné pre biznis, aj pre vojenskú silu, ktorou je to právo potrebné vymôcť. Suchozemnské krajiny ako Slovensko sú menej podnikavé, lebo v dolinách medzi horami je málo príležitostí na obchodné kontakty a majú ambivalentný vzťah k vojenskej moci (buď hovoria že sa radšej podvolia, alebo sa pozuby ozbroja ako Švajčiarsko). V zmysle fungovania ekonomiky sa Slovensko stalo námornou krajinou, ale mentálne ostalo suchozemnské. Žijeme z biznisu s celým svetom. Populisti ale kŕmia tú starú izolacionistickú mentalitu v nás, zároveň sú však vnútorne rozpoltení, lebo nás nechcú ekonomicky odtrhnúť od sveta. Mentalita Slovakov sa však postupne zmení na námormú, lebo ekonomické korene tažko preťať.
Podle Mackindera a  Fairgrievea patří střední Evropa do „deformační zóny“, která leží mezi námořní Evropou a jejími „oce-ánskými zájmy“, a „euroasijským Heartlandem s jeho kontinentálními názory.
Karpaty, které se táhnou severovýchodně od  bývalé Jugoslávie a  rozdě-lují Rumunsko na  dvě části, částečně posílily tuto hranici mezi Římem a Byzancií, a později mezi habsburskými císaři ve Vídni a tureckými sul-tány v Konstantinopoli.
Varšavská smlouva utvořila plnohodnotné východní impérium ovládané Moskvou, jež se vyznačovalo vojenskou okupací a nedobrovolnou chudobou způsobenou centrálně plánovaným hospodářstvím. Během čtyřiačtyřiceti let kremel-ské nadvlády byla velká část pruské, habsburské, byzantské a  osmanské Evropy uzamčena v  sovětském vězení národů, obecně známém jako Východní Evropa.

Ako žijeme?
Osamělost je typickým rysem městské existence, v níž žije mnoho jed-notlivců, kteří se navzájem neznají. Skutečných přátel je zde málo a rodiny jsou relativně malé.
„Němci spíše dominují v reál-ných ekonomických aktivitách než ve  striktně finančních. Udržujeme si klienty, zjišťujeme, co potřebují, vyplňujeme mezery na trhu a celá deseti-letí posilujeme vzájemné vztahy.

Prečo je chudoba?
Proč je Afrika tak chudá? Přestože je druhým největším kontinentem o rozloze pětkrát větší než Evropa, délka jejího pobřeží na jih od Sahary je jen o málo delší než čtvrtina pobřeží Evropy. Navíc toto pobřeží postrádá více kvalitních přirozených přístavů, s výjimkou těch na východě, které intenzivně obchodovaly s Arábií a Indií. Jen několik řek tropické Afriky je splavných od  moře, protože klesají z  náhorních plošin vnitrozemí do pobřežní roviny v sérii vodopádů a peřejí, takže vnitrozemská Afrika je od pobřeží obzvláště izolována.18 Kromě toho Sahara po mnoho staletí bránila kontaktu s lidmi ze severu,

Aká je spoločnosť? / Kto vládne?
Geografie svědčí o tom, že Tunisko a Egypt jsou při-rozeně soudržné, Libye, Jemen a Sýrie už méně. Z toho tedy vyplývá, že Tunisko a Egypt, aby držely pohromadě, vyžadují relativně mírné formy autokracie, zatímco Libye a Sýrie potřebují extrémnější metody.
Pozice státu na  mapě je prvořadá věc, která jej defi-nuje, a  to dokonce výrazněji než filozofie jeho řízení.
poznat geografii národa znamená poznat jeho zahraniční politiku.3
Zhruba tři čtvrtiny z řeckých podniků tvoří rodinné firmy, které spo-léhají na práci členů rodiny, takže se na ně nevztahují zákony o minimální mzdě a zároveň zaměstnance, kteří nejsou součástí rodiny, nelze povýšit.
Kromě toho má Indie (spolu s  jihovýchodní Asií) nejteplejší klima a  nejúrodnější půdu ze všech euroasijských center populace, a proto, podle Fairgrieve, její obyvatelé neměli potřebu vytvořit politické struktury pro zajištění zásob ani na takové úrovni, jak to udělali Číňané a Evropané v mírném pásmu.

Ako ukončiť vojnu (všetky vojny)?
Zatímco Mnichov je o univerzalismu, o péči o svět a životy vzdále-ných lidí, Vietnam je zaměřený dovnitř. Znamená starat se o své vlastní záležitosti, což je dáno tím, že ve válce zahynulo padesát osm tisíc ame-rických vojáků. Vietnam radí, že tragédií se lze vyhnout tragickým myš-lením. Kritizuje ustavičnou horlivost tím, že ukazuje, jak špatně mohou věci dopadnout.
Egypt byl uzavřen od jihu, kde po obou stranách řeky není nic než holá poušť, zatímco na severu se nachází Středozemní moře. Je prav-děpodobné, že během čtyř tisíc let Egypťané „nikdy neviděli na svém území okupující vojsko.
Dynastie Chan se ve starověké Číně (...) vypořádala s válčí-cími státy tak, že vybudovala císařskou byrokratickou struk-turu, která vytrvala, s  občasnými problémy a  skromnými obměnami, téměř do dnešních dnů. Válčící státy dvacátého století zřejmě míří k obdobnému řešení svých konfliktů.

Bojovať či nebojovať?
Vietnam je o mezích, Mnichov o jejich překonávání. Každá z těchto analogií sama o sobě může být nebezpečná.

Čo čítať?
Námorne krajiny a suchozemske krajiny sa lišia svojou mentalitou. To popisuje román od Roberta Kaplana - Pomsta geografie.
Střední Evropu v poslední fázi studené války zachytil ve svém znepokojujícím a realis-tickém díle Fin-de-Siécle Vienna: Politics and Culture [Vídeň na přelomu POMSTA GEOGRAFIE 26století] Carl E. Schorske a italský spisovatel Claudio Magris ve výprav-ném cestopise Danube (Dunaj).
realismus snad nejkomplexněji shrnul v roce 1948 Hans J. Morgenthau v knize Politics Among Nations: The Struggle for Power nad Peace [Politika mezi národy: Boj o moc a mír].
Mahan vyložil svou celkovou vizi v knize The Influence of Sea Power Upon History, 1660–1783 [Vliv námořní síly na historii, 1660–1783] v roce 1890. Ovlivnila myšlení prezidentů Williama McKinleyho a Theodora Roosevelta, stejně jako německého císaře Wilhelma
indičtí a čín-ští stratégové, kteří dychtivě čtou Mahana; momentálně jsou mnohem více nakloněni Mahanovi než Američané. Budují flotily určené pro ozbrojená střetnutí na moři, zatímco evropské námořnictvo chápe svou úlohu na moři jako svého druhu policejní činnost. Například v roce 2004 na sympoziu v Pekingu, „jeden vědec za druhým citovali Mahana…

EU - áno, či nie?
kdyby nebylo působení jednoho muže, Adolfa Hitlera, nedošlo by k druhé světové válce, a tedy ani k žádné sovětské invazi. Ale Hitler existoval, a tak tu máme Evropu, jakou máme, Evropu pra-videl Karla Velikého.

Rusko či Amerika?
Irák narušil nejdůležitější prvek v  myšlení některých lidí, totiž že projekce americké moci vedla vždycky k morálnímu výsledku. Ale ostatní pochopili, že nezkrotné vyu-žívání moci kterýmkoli státem, dokonce i tak svobodu milujícím, demo-kratickým státem jako je Amerika, není nezbytně oprávněné.
Dva oceány chránící Spojené státy nedalyAmeričanům jen přepych idealismu, ale umožnily Americe přímý pří-stup ke dvěma hlavním tepnám politiky a obchodu ve světě – k Evropěpřes Atlantik a k východní Asii přes Pacifik (s bohatstvím americkéhokontinentu ležícím mezi nimi).25 Na  druhou stranu ty stejné oceányAmeriku přivedly k izolacionismu, který přetrvává dodnes.
Zdá se, že chlad vypěstoval v Rusech „schopnost trpět, jistý komu-nalismus, či dokonce ochotu obětovat jednotlivce pro společné dobro,“
Na  rozdíl od  Ameriky však Čína nepřistupuje ke  světovým záležitostem s  misionářským přístupem. Nesnaží se šířit žádnou ideologii nebo systém vládnutí. Morální pokrok v mezinárodní politice je americkým cílem, ale ne čínským.
A  rozdělení Koreje s dominantním postavením Spojených států na poloostrově, nemůže trvat věčně.

Aká by mala byť spolocnosť? / Kto by mal vládnuť?
je to provincialismus, vertikální rozdělení světa do malých skupin a států, které pomáhají garantovat svobodu.

Ako získať a udržať moc v štáte?
Moudrý politik, který si uvědomuje omezení vlastního národa totiž ví, že umění státnictví spočívá v jednání na hranici, aniž by ji ovšem překročil.1 Skutečný realismus je více uměním než vědou, ve  kterém tempera-ment státníka hraje stejně velkou roli jako jeho intelekt.
zatímco život v  přepychu nejprve stát posiluje tím, že podporuje jeho legitimitu, v  následujících generacích vede k  úpadku a  k  pádu, který předzna-menává vzestup vlivných provinčních vůdců, kteří následně tento stát napadnou a vytvoří své vlastní dynastie.

Čo je múdrosť?
Například realista, který by chtěl vidět, jaká budoucnost může čekat Irák bezpro-středně po svržení totalitního režimu, by se zaměřil na historii Iráku, vysvětlil by ji spíše prostřednictvím kartografie a struktury etnických skupin, než morálními zásadami západní demokracie.
čím více si uvědomujeme svá omezení, tím více máme sil k tomu, abychom v rámci možností dosáhli toho nejlepšího.

Čo je to dobro?
mají dobré úmysly jen málo co do činění s pozi-tivními výsledky.

Čo bude existovať?
Megapole se stanou jádrem geografie 21. století. Na světě je již dvacet pět měst s populací přes 10 milionů lidí, a toto číslo vzroste do roku 2015 na čtyřicet, z nichž všechna, kromě dvou, budou v bývalém třetím světě. Žebříček vede Velké Tokio s 35 miliony obyvatel, poslední je Lagos s téměř 12 miliony. Třináct z pětadvaceti měst leží v jižní a východní Asii. Karáčí, Teherán, Istanbul a Káhira jsou velkoměsta na Širším Blízkém východě.
procento muslimů ve velkých evropských zemích se do polo-viny tohoto století ve skutečnosti více než zdvojnásobí, ze současných 3 % na zhruba 10 % populace.
Charles Truxillo, předpovídá, že do  roku 2080 se jihozápadní státy USA a severní státy Mexika semknou a spo-lečně vytvoří novou zemi, „La República del Norte.“

Prečo vznikla vojna na Ukrajine v roku 2014 (2022)?
Ruský car Alexander I. odkázal řado-vému členu komunistické strany Josifovi Stalinovi nejen svou velmoc, ale také nekonečné boje o  přístup k  moři.
Rusko bylo typickou sucho-zemskou říší bez přírodních překážek (snad jen s výjimkou lesů), které by ho chránily před invazí, a tak si bude navždy pamatovat, jaké to je být krutě podroben. Proto bude věčně posedlé dobýváním a obsazováním území, nebo alespoň vládou v jeho sousedních oblastech.
Evropa, jejíž hranice byly vytvořeny na principu národního sebeurčení, měla tendenci být Evropou, které dominuje Německo jako jeden z větších a silnějších států s lepší geografickou výchozí pozicí v porovnání s ostatními etnicky svázanými státy. Německo opravdu ve  třicátých a  čtyřicátých letech dobylo východní Evropu. A Rusko, v reakci na tuto situaci, dobylo nové nezávislé státy Mackinderovy nárazníkové zóny a  drželo je ve  vězení národů od roku 1945 do roku 1989.
suchozemské mocnosti trpí trvalým pocitem nejistoty. Protože je nechrání moře, jsou pořád nespokojené a musí neustále expandovat, aby nebyly podrobeny. To platí zejména pro Rusy, jejichž rozlehlá země téměř postrádá jakékoliv přirozené hranice a poskytuje tak jen malou ochranu.
Nový Sovětský svaz se skládal ze tří federativních republik, kterými byly Rusko, Ukrajina, Bělorusko, a  jedenácti autonomních republik a  regionů.
Ukrajina sou-sedí s Černým mořem na jihu a bývalými východoevropskými satelity na  západě a  její očividná nezávislost do  značné míry udržuje Rusko POMSTA GEOGRAFIE 182mimo Evropu.

Prečo sú vojny?
realisté jako Morgenthau očekávají konflikt a  uvědomují si, že se mu nelze vyhnout, jsou méně náchylní na  něj reagovat nepřiměřeně, jak se to stává idealistům. Chápou totiž, že sklon dominovat je přirozenou součástí všech lidských interakcí, zejména interakcí států.
instituce jsou pouze odrazem rovnováhy moci jednotlivých členských států, které v konečném důsledku rozhodují o otázkách míru a války. Přesto je podle Morgenthaua systém rovnováhy moci ve své podstatě nestabilní. Každý národ z obavy, že špatně odhadne rovnováhu sil, usiluje o kom-penzaci těchto chyb neustálou snahou po získání převahy. To je přesně ten důvod, proč začala první světová válka. Habsburské Rakousko, wilhelmovské Německo a carské Rusko se snažily nastavit rovnováhu sil ve svůj prospěch, ale velmi se přepočítaly.
zatímco naše domácí politické zřízení je definováno zákony, protože legitimní vláda monopolizuje použití moci, svět jako celek je stále v přirozeném stavu, ve  kterém neexistuje Hobbesův Leviathan, jenž by potrestal nespra-vedlnost.4 Pod pozlátkem civilizace leží nejponurejší síly lidské vášně, a  tak stěžejní otázkou zahraničních vztahů pro realisty zůstává Kdo může co komu udělat?
Malý stát uprostřed soupeřů, jako je například Izrael, musí být zvláště pasivní, nebo zvláště agresivní, aby přežil. Je to především otázka geografie.2
Když se ohlédneme zpět, k prvnímu vojenskému převratu v roce 1958, každý irácký diktátor musel být represivnější než ten předchozí, aby udr-žel pohromadě stát bez přirozených hranic, který je složený z  Kurdů, sunnitských a  šíitských Arabů, a  tedy překypující jasně vyjádřenou mírou etnického a sektářského vědomí.
Ve chvíli, kdy obyvatelé Mezopotámie začali kultivovat většinu zavla-žované půdy a pole jedné pospolitosti se ocitlo v sousedství s polem jiné obce, došlo na neustávající války. Neexistovaly totiž žádné cen-trální orgány, které by urovnaly hraniční spory nebo by přidělovaly vodu v  období jejího nedostatku.
válka již není „zábavou králů“, jak tomu bylo v Evropě osmnáctého století, ale nástrojem nacionalistického a nábo-ženského fanatismu, ať už ve velkém měřítku jako v případě nacistic-kého Německa, nebo v menším měřítku jako u al-Káidy.29
Atossa, manželka perského krále Daria, apeluje v posteli na manželovu mužskou ješitnost, když ho prosí, aby napadl Řecko. Projevuje tak laskavost svému řeckému lékaři, který jí vyléčil nádor prsu, a který chce znovu navštívit svou vlast.
Stručně řečeno, geopolitika znamená vliv geografie na  rozdělení lidí.
na  planetě není víc místa pro další expanzi evropských říší, a  proto také pochopil, že evropské války se budou muset odehrávat v  celosvětovém měřítku, k  čemuž také došlo v případě první a druhé světové války.
starý příběh Evropy stojící proti Rusku: liberální námořní síly jako Athény či Benátky stály proti reakční sucho-zemské mocnosti, kterou představovaly Sparta a  Prusko. Moře totiž poskytuje kromě vlivů daných přístupem do  vzdálených přístavů také jistý druh nedotknutelné bezpečnosti hranic nezbytné pro to, aby libe-ralismus a  demokracie zapustily kořeny.
Podobně jako Mongolové bušili na  brány okrajových oblastí Eurasie (Finska, Polska, Turecka, Sýrie, Iráku, Persie, Indie a Číny), tak teď Rusko, podporované soudržností pevniny, uspělo díky rozvoji svých železnic.
Podle Haushofera si stabilní hranice snaží udržet pouze upadající národy a jen dekadentní národy se snaží chránit své hranice trvalým opevněním, protože hranice jsou živé organismy. Silné národy místo toho stavějí silnice. Pro nadřazené národy jsou hranice jen dočasnou překážkou.
technologie industriální éry zvýhodňuje velké státy. Státy s  rozlehlým územím a  velkými vzdálenostmi nejlépe využijí velké továrny, železniční tratě a letadlové lodě. „Zdá se, že příběh naší doby odráží s nepříznivou osudovostí trend směrující k říším a superstátům,
„Mezinárodní společnost je… společností bez autority, která by zaručovala zákonnost.“ Jinými slovy, nachází se ve stavu anarchie.
„Ruský stát sahající od Uralu po Severní moře,“ vysvětluje, „není o nic lepší než německý stát sahající od Severního moře po Ural.“ Ruská letiště u Lamanšského průlivu by mohla být pro bezpečnost Velké Británie stejně nebezpečná jako německá.
Geografie Eurasie bude stejně těsná jako geografie Evropy, kde nesčetné množství mocných států, nepří-jemně namačkaných na  malém prostoru, neustále bojovalo a  kde mír „propukal“ stejně vytrvale díky uplatňování rovnováhy mocenské politiky.
Vnitřní nepokoje podnícené hromadnými sdělovacími prostředky, které neznají hranice, a politickou logikou, která hledá cizího obětního beránka pro domácí problémy, se rychle mohou rozšířit do celého regionu. Představitelé států by pak mohli být zahnáni do příslovečného kouta – což je nebezpečné místo, pokud jde o lidi, kteří disponují ato-movými bombami.1
S civilizacemi hustě namačkanými vedle sebe a s médii jako prostředky neustálých slovních útoků bude zapotřebí klidné zákulisní diplomacie jako nikdy dříve. Jedna krize bude přecházet v další, a proto vznikne neustálá potřeba, abychom se zklidnili.
Hranice mezi východní a západní říší pro-bíhala středem území, na kterém po první světové válce vznikl mnohoná-rodnostní stát Jugoslávie. Když se stát v roce 1991 násilně rozpadl, alespoň zpočátku tento rozvrat evokoval rozdělení Říma, k němuž došlo o šestnáct století dříve. Slovinci a Chorvaté byli římští katolíci, dědicové tradice, kte-rou Rakousko-Uhersko navázalo na  západní Řím. Srbové byli ortodox-ními křesťany a dědici osmansko-byzantského odkazu Říma na východě.
Ruský imperialismus byl vždy přitahován mlhavou vyhlídkou na  přístup k teplým vodám nedalekého Indického oceánu. Ale nebyly to jen případy Kavkazu a Afghánistánu, kde se Rusové odvážili vstoupit hluboko do  hor mimo hlavní oblast velké roviny.
Vliv kyberprostoru a  nových médií v  případě Kašmíru, stejně jako Palestiny, rozněcuje oheň nenávisti mezi miliony lidí, čímž oddalují řešení spletitých a  vzájemně provázaných problémů.

Ako vzniká nesloboda?
je to provincialismus, vertikální rozdělení světa do malých skupin a států, které pomáhají garantovat svobodu.

Čo je náboženstvo?
Je zřejmé, že geografie v  komplikovaném Hodgsonově předivu nevysvětluje islám v  jeho komplexnosti. Samotná povaha nábožen-ství má základ více metafyzický než fyzický.

Späť na zoznam kníh