Panství kříže

Späť na zoznam kníh


Panství kříže

Autor: Tom Holland

Úryvky z knihy ako odpovede na otázky:

Čo chceme?
„all you need is love“

Ako zmeniť spoločnosť?
Dobročinnost bez rozlišování nevede k ničemu jinému než k podporování lenosti a opilství.
Dobročinnost je zbytečným mrháním, pokud chudému nedopomůže k tomu, aby si pomohl sám. (ad dobre skutky)
„Nejlepším nástrojem, jímž lze společnosti prospět, je umístit jí na dosah žebříky, po nichž budou moci stoupat snaživí.

Sú si ľudia rovní?
„Učit ženě nedovoluji. Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést.“
„Jak říká Filozof, je zřejmé, že někteří lidé jsou od přirozenosti otroci, zatímco jiní jsou od přirozenosti svobodní.“17 (Aristoteles ad sme si rovni)
Bůh je klam a podvod. Existuje pouze příroda. Slabí jsou zde proto,aby je silní zotročili a vykorisťovali. Dobročinnosť je bezúčelná a řeči o bratrství sú podvodné.
Je nepochybné, že u lidí, tak jako u každého dalšího druhu, působí síly evoluce neustále. „Všichni přiznáváme existenci vyšších a nižších ras,“ uznával Cope, „přičemž těmi nižšími jsou ty, které se nyní více či méně blíží lidoopům.“
„Neexistuje žádná odstupňovaná míra lidské hodnoty,“ napsal King rok před svým zastřelením. „Každá lidská bytost má ve své osobnosti nesmazatelný otisk Stvořitele. Každého člověka je nutné ctít, protože ho miluje Bůh.

Čo je to zázrak?
největším zázrakem nejsou samy zázraky, ale jejich opak: pravidelný chod nebes a země.

Ak je Boh dobrý, prečo existuje zlo?
(Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. ) - Toto tvrzení však pro Židy, kteří se usilovně snažili pochopit, proč je opakovaně postihují katastrofy a pokořuje je jeden dobyvatel za druhým, představovalo problém. Proč, jestliže svět stvořený Bohem je dobrý, Hospodin dovoluje, aby se děly zlé věci? Židovští učenci dospěli v době, kdy Pompeius přišel dobýt Chrám, k ponurému vysvětlení.
„Milující a slitovný Bůh si přeje, abychom prosbami na něm vymáhali odpuštění.“

Je Boh dobrý?
Homér a další básníc..všechno to bohům v básních svých přiřkli, všechno to, cokoli zdá se být u lidí hříchem a hanbou, krást i cizoložit a navzájem podvádět sebe
Děsil ho zejména jeden z nich: jeden z druhů parazitické vosy. „Nemohu sám sebe přesvědčit, že dobrotivý a všemocný Bůh by záměrně vytvořil lumčíky se zjevným úmyslem, aby se krmili živými těly housenek.

V čom bola Ježišova smrť taká výnimočná?
Kristus se podrobil umučení na kříži ne proto, aby uspokojil požadavky ďábla, ale aby probudil lidstvo k lásce. „Zamýšlel tím osvobodit nás z otroctví hříchu a dát nám pravou svobodu synů Božích.

Kto je Ježiš?
Ti, kdo učí, že nebyl nic než duch, psal Irenej, „pohrdají mučedníky“
„Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím.“
Jestliže se v koránu nezvratně odhaluje, že Ježíš nezemřel na popravišti, ale že se to jen tak zdálo, proč křesťané setrvávají v bludu a dál oslavují kříž? (ad kresťanstvo, islam)
„Ten, kdo má literu za světlo, je slepý, jelikož litera říká, že Kristus je světlo.“24 Jak vlastně mělo být toto světlo definováno – zda jako svědomí vlastní všem lidem, jak se o tom zmiňoval Pavel, jako Duch, nebo jako Kristus, popřípadě jako propojení všech tří, nebo také něco zcela jiného – to byla otázka na níž kvakeři nebyli nikdy schopni konzistentně odpovedet, (ad protestantizmus)

Načo prosiť Boha, keď on aj tak vie čo potrebujeme?
„Milující a slitovný Bůh si přeje, abychom prosbami na něm vymáhali odpuštění.“

Je boh ľudský výmysel?
Homér a další básníc..všechno to bohům v básních svých přiřkli, všechno to, cokoli zdá se být u lidí hříchem a hanbou, krást i cizoložit a navzájem podvádět sebe

Aká je božia vôľa?
Písmo ale hovořilo jasně i o tom, že sám všemohoucí Bůh by se mohl podrobit určitému právnímu závazku. Tak tomu bylo, když po zaplavení světa vyklenul na oblaku duhu na znamení smlouvy, že už nikdy znovu nevyšle vody, aby způsobily potopu „ke zkáze všeho tvorstva“
„Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné.“33 To je mýtus, na němž na Západě stále lpíme. Křesťanský svět v tomto smyslu zůstává dál křesťanským. (ad Kresťanstvo)

Prečo je chudoba?
bída možná existuje kvůli bohatým.

Sme slobodní?
Nic, ujišťovala ho – ani nemoc, ani zoufání –, nemůže zmařit dar, jenž Bůh ve své milosti dal každému smrtelníkovi: svobodnou vůli. Toto slovní spojení mělo starobylý původ. Jako první jej razil Justin, velký apologeta, který žil generaci před Irenejem a nabídl v něm křesťanům převratné ujištění: nejsou otroky hvězd, osudu ani démonů, jsou svými vlastními pány. Nebylo jistějšího způsobu, jak by člověk dokázal, že se staví

Ako (ne)sexovať?
Když Krafft-Ebing pro označení těch, kdo mají erotické potěšení z působení bolesti jiným, vymyslel slovo „sadismus“, mlčky tím zařadil do jedné skupiny markýze de Sade s inkvizitory, jako byl Konrád z Marburku. Ještě větším šokem však pro zbožné povahy byla jeho analýza chování, jež pojmenoval – podle rakouského šlechtice Leopolda von Sacher-Masocha, který se rád nechal bičovat dámami v kožichu – „masochismus“

Ako žiť?
Přestože se narodila do zámožné rodiny, spávala vždy na prknech, jako kdyby ležela na kříži. Na své smrtelné posteli se pak modlila k Bohu, aby ji přijal do svého království, „protože jsem byla ukřižována s tebou“
Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce.“
Miluj svého bližního jako sebe samého. Nejen Němce. Bůh miluje každého.“5 Křesťané se po dvě tisíciletí snažili uvést toto učení do života. Když Merkelová poskytla útočiště obětem válek na Středním východě, dělala jen to, co o šestnáct století dříve hájil Řehoř z Nyssy. ( ad kresťanstvo)

Aká by mala byť spolocnosť? / Kto by mal vládnuť?
Útočiště, které město nabízelo uprchlíkům, bylo jako pramen vody pro vyčerpanou zvěř. Ve středu Kalvínovy vize stála dobročinnost. Pomoc mohl dostat i Žid, kdyby ji potřeboval. „Vždyťkdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.“33 Ochota Ženevy nabídnout podporu utečencům byla pro Kalvína klíčovým měřítkem úspěchu jeho činnosti. Neměl nikdy pochyb, že mnozí Ženevané k přílivu chudých cizinců do svého města cítí hluboký odpor. (ad Kalvinizmus)
Poslední měli být prvními a první posledními. (ad Kresťanstvo)

Čo sú to hodnoty?
Jazyk lidských práv zde měl svého konkurenta. Jak tvrdili revolucionáři na obou stranách Atlantiku, lidská práva existují ve světě přirozeně, existovala odjakživa a přesahují čas i prostor. To byl ovšem stejný výplod fantazie jako cokoli, co lze najít v Bibli. Vývoj konceptu lidských práv, nesený od reformace protestantskými právníky a osvícenskými filozofy, zastřel jeho původní autory. Nebyl totiž odvozen z antického Řecka nebo Říma, ale z historického období, které všichni uvědomělí revolucionáři odsuzovali jako ztracené tisícíletí, z doby, kdy byl jakýkoli náznak osvícenství ihned vyslíděn a potlačen fanatickými mnichy, kteří si libovali v pálení knih. Lidská práva jsou ve skutečnosti dědictvím středověkých expertů na kanonické právo.
vek osvícení a revoluce zrodil v podobe medzinároného zákona princíp, který vyveral hlubin katolické minulosti. Jazykem lidských práv bude od té doby Evropa světu stále častěji sdělovat, že jím vyjadřuje své vlastní hodnoty. (ad katolicizmus, francúzske osvietenstvo)

Je majetok dobrý alebo zlý?
Každý dobročinný skutek, každý rozdaný zlatý peníz byl příslibem kapky chladivé vody na jeho rtech. Pokud bude bohatství rozděleno mezi chudé, mohlo by to v posmrtném životě zdusit plameny pekelné.
„Kristus neříkal ‚běda vám zlým bohatým‘, ale jen ‚běda vám bohatým‘.“
Od biskupů a svatých mužů už nežádali, aby je kárali za zlo, jež je neoddělitelnou součástí bohatství, ale něco zcela jiného: ujištění, že bohatství by skutečně mohlo být darem od Boha.
Pokud bude moc používána k obraně bezmocných, jejím nositelům by to mohlo zajistit přízeň nebes.
„Běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět.
Ježíše Krista, který předpověděl pohromu pro boháče a řekl, že s jeho návratem chudí zdedí zemi..

Čo je to moc?
Kdo je mocný, dělá si, co může, a slabí ustoupí
Basileios s Řehořem (šli) od vítězství k vítězství. V roce 370 byl starší z bratří zvolen biskupem v Kaisareji, metropoli Kappadokie; o dva roky později byl jeho mladší bratr jmenován do čela nové diecéze v nedaleké Nysse, na hlavní cestě do Galacie. Oba prosluli svou prací pro chudé a oba díky tomu získali vliv, jenž dalece přesahoval hranice jejich domova. Julianův postřeh se potvrdil: dobročinnost může vskutku přinášet moc.
Věřit, že Bůh se stal člověkem a zemřel smrtí otroka, znamenalo věřit, že ve slabosti se může skrývat síla a v porážce vítězství. Darwinova teorie, radikálnější než všechno, co kdy předtím křesťanská civilizace zplodila, tento předpoklad zpochybnila. Slabost žádnou hodnotu nemá. (ad evolucionizmus vs. kresťanstvo)
„Pomáhat jiným a pečovat o ně, být užitečný ostatním, to neustále vyvolává pocit moci.

Čo je spravodlivosť?
To, že bohatí jsou povinni dávat chudým, byl samozřejmě princip starý jako křesťanství samo. Dosud nikoho však nenapadlo prosazovat princip vůči němu komplementární: že chudý má nárok na základní životní potřeby. Něco takového bylo – a tuto formulaci kanoničtí právníci používali stále více – lidské „právo“. (ad kresťanstvo)
Práva jednotlivce začala nezadržitelně vítězit nad právy a požadavky rodiny.
Jazyk lidských práv zde měl svého konkurenta. Jak tvrdili revolucionáři na obou stranách Atlantiku, lidská práva existují ve světě přirozeně, existovala odjakživa a přesahují čas i prostor. To byl ovšem stejný výplod fantazie jako cokoli, co lze najít v Bibli. Vývoj konceptu lidských práv, nesený od reformace protestantskými právníky a osvícenskými filozofy, zastřel jeho původní autory. Nebyl totiž odvozen z antického Řecka nebo Říma, ale z historického období, které všichni uvědomělí revolucionáři odsuzovali jako ztracené tisícíletí, z doby, kdy byl jakýkoli náznak osvícenství ihned vyslíděn a potlačen fanatickými mnichy, kteří si libovali v pálení knih. Lidská práva jsou ve skutečnosti dědictvím středověkých expertů na kanonické právo.

Homosexualita je dobrá alebo zlá?
To, že místo ženy je v domácnosti a homosexualita je ohavnost, bouřili pastoři, má své nadčasové posvěcení v samotné Bibli. (ad biblia)
Nadšené úsilí církve o prosazení monogamní věrnosti ovlivnilo jak zastánce sňatků gayů, tak ty, kteří s odkazem na biblická odsouzení mužů spících s muži brojí proti nim. Zařizovat toalety pro transsexuály vypadá jako urážka Pána Boha, který stvořil muže a ženu; odmítat laskavou pomoc pronásledovaným však je urážkou nejdůležitějšího z učení Ježíše Krista. (ad progresivizmus a Kresťanstvo)

Čo je hriech?
založený na předpokladu, že každý muž v mocenské pozici má právo sexuálně využívat své podřízené a používat tělní otvory otrokyně nebo prostitutky k uspokojování svých potřeb podobným způsobem, jakým používá pisoár. Triumfoval Pavlův postoj, který zdůrazňoval, že tělo každého člověka je posvátnou nádobou. Z pudů, které Římané chápali jako něco samozřejmého, se staly hříchy.
Rozsáhlé vrstvy obyvatelstva Spojených států a Británie sevřela hrůza z toho, že otrokářství je ohavný hřích, za nějž Bůh potrestá nejen jednotlivce, ale i celé země.

Aký je vzťah vedy a náboženstva?
Anglický pastor, který chtěl doložit dobrotivost Boha, mohl se stejnou pravděpodobností mluvit o životním cyklu motýla jako citovat z Kalvínovy teologie. Rojení hmyzu v živém plotu připadalo řadě křesťanů v anglicky mluvícím světě jako jistější důkaz jejich víry než všechny odkazy na zjevení.
„Náboženství“ měli staří Egypťané, Babylóňané a Římané. O některých národech – zejména o Řecích – se předpokládalo, že měly „vědu“. Díky ní se jejich civilizace stala mohutným pramenem pokroku. Filozofové byli prototypy vědců. Alexandrijská knihovna byla „kolébkou moderní vědy“.26 Jen křesťané se svou fanatickou nenávistí k rozumu a se svou odhodlaností vykořenit pohanskou vzdělanost zabránili antickému světu nastoupit cestu k parním strojům a mechanizovaným přádelnám.

Aký má život zmysel?
Ochota křesťanů podstoupit krajně trýznivé mučení – která se těm, kdo je odsoudili, mohla jevit jen jako šílenství – byla založena na mocné jistotě: na víře, že Spasitel stojí na jejich straně. Kristova přítomnost byla skutečná, skutečnější než chrámy a pole, za něž byli ochotni se obětovat staří hrdinové Říma. Byl zde, v této aréně, stejně jako byl kdysi přibitý na kříž. Napodobit jeho utrpení znamenalo dát smysl prázdnotě a nevyzpytatelnosti smrti.

Prečo sú vojny?
„I válku,“ zapsal si do deníku, „je nutné považovat za přirozený jev. Je to propast, přes niž visí člověk natažený jako provaz mezi zvířetem a nadčlověkem
Americká kulturní válka není ani tak válkou proti křesťanství, jako spíše občanskou válkou mezi dvěma křesťanskými frakcemi. ( ad Kresťanstvo)

Prečo existuje utrpenie?
Když mučedníci z Lyonu a Vienne zemřeli pro svého Pána, věděli, že jsou spjati v jednom společenství s lidmi podobného osudu v Jeruzalémě, Malé Asii, v Římě. Věděli také, že patří do rodové linie mučedníků, kteří zemřeli před nimi: Polykarpa, Ignáce a Pavla. Věděli, že jsou občany nebes.Irenej, který přišel po nich, se zasloužil o to, že jejich víra dostala široký a spolehlivý základ. Již během jeho života bylo i pro nepřátelské pozorovatele zjevné, čeho spolu se stejně smýšlejícími křesťany dosáhl. Řídili organizaci, která co do velikosti a světového záběru nebyla jen jednou z mnoha církví, ale něčím mnohem impozantnějším: „velikým shromážděním“,„hlavním proudem“. (ad kresťanstvo)

Odkiaľ prichádza zlo?
Ľudská myseľ: „Kovárna, kde se bez ustání kují modly.“

Je pravda, že všetko sa deje kôli niečomu a náhoda neexistuje?
Záležitosti smrtelníků neřídí inteligence, nýbrž Štěstěna.
Osud není nikdy v souladu s naším životem, vždycky nás překvapí tím, že přinese něco nového, pokaždé projeví svou sílu a zmaří naše očekávání
„Záležitosti smrtelníků neřídí inteligence, nýbrž Štěstěna.“
„Osud není nikdy v souladu s naším životem vždycky nás překvapí tím, že přinese něco nového, pokaždé projeví svou sílu a zmaří naše očekávání.“

Čo existovalo?
roce 800 dal papež tomuto srovnání s Římem oficiální pečeť: na Boží hod vánoční korunoval franského válečníka na římského císaře a propůjčil mu titul „Augustus“.
Tito lidé přijížděli na koních, byli strašlivě rychlí a děsili svým uměním vystřelovat šípy za jízdy. Říkalo se o nich, že to byl „kmen tak strašlivý a zvířecký, že požírali syrové maso a pili lidskou krev“ (madari)
Během několika desetiletí se Bologna stala prototypem čehosi dosud nevídaného: univerzitního města.
Kněží měli dovoleno sezdávat páry bez povolení jejich rodičů – dokonce i bez jejich vědomí. Jediným řádným základem sňatku byl souhlas, nikoli donucení. Když se církev této zásadě upsala a vtělila ji do zákona, šlapala tím všude na paty stařešinům, kteří stáli v čele rodů. Něco takového muselo mít závažné důsledky do budoucna. Před křesťanstvem se tím otevírala cesta k radikálně nové koncepci manželství jako svazku založeného na vzájemné přitažlivosti, na lásce. (ad kresťanstvo)
slovo familia znamenalo v podstatě velmi početnou a stále se rozrůstající domácnost. Vzdálení příbuzní, členové užších rodin, otroci: ti všichni patřili do rodiny. To se nyní změnilo.
současní ptáci jsou potomky dinosaurů, kteří se před miliony let proháněli po jurských pralesích,

Čo sú to dejiny? Prečo má človek záujem o dejiny? Vďaka akým predpokladom je človek schopný pýtať sa na dejiny? Môžeme vôbec pochopiť o čo v dejinách ide?
Celé dějiny lidstva jsou dějinami neposlušnosti vůči Bohu.
Nemohl být tedy vzestup římské republiky do pozice světového impéria uspokojivě vysvětlen jen zásahem božstva tak mocného, jakým byla Tyché?
Celé dějiny lidstva jsou dějinami neposlušnosti vůči Bohu.
Kdysi, na počátku dějin, žili muži a ženy v podmínkách primitivní rovnosti; pak ale nastal pád. Vydělily se jednotlivé třídy a zavládlo vykořisťování. Začal nepřetržitý boj mezi bohatými a chudými: nelítostný příběh chamtivosti a kořistění.

Existuje Boh?
Bůh je klam a podvod. Existuje pouze příroda. Slabí jsou zde proto,aby je silní zotročili a vykorisťovali. Dobročinnosť je bezúčelná a řeči o bratrství sú podvodné.

Ako poznať Boha?
„že lze náležitě popsat složení nebo vývoj všeho, co vzniká bez působení zázraku“.37 Právě naopak. Zjistit zákony, jimiž se vesmír řídí, znamená uctít Pána Boha, který je formuloval.

Aký je vzťah filozofie a náboženstva?
„Cokoli, co jiní správně vyřkli, to je naše, nás křesťanů.
„Opravdově vykonávat svou povinnost vůči Bohu nemůže nikdo,“ prohlásil, „kdo nemyslí jako filozof.“ (Podle Órigenova názoru není křesťanství s filozofií pouze slučitelné – ve skutečnosti je jejím vrcholným vyjádřením.)
Nová formulace, sepsaná, stejně jako formulace Órigenovy, jazykem filozofie, prohlásila Otce a Syna za homoúsios: „jedné a téže podstaty“
Aristotelovo trvání na tom, že žádný akt stvoření nikdy nenastal a že vesmír tady vždy byl a bude, to už bylo obzvláště flagrantní popření křesťanského Písma. (ad Aristoteles )
Ti, kdo tvrdí, že je osvítil Duch, říkal výsměšně, si tím pouze uměle posvěcují své vlastní představy. Skutečné osvícení vychází z rozumu.
Být „filozofem“ znamenalo pociťovat vzrušení z toho, že se možná blíží nový věk svobody. Démoni pověr a neoprávněných výsad byli vymítáni. Lidé, kteří žili v temnotě, spatřili jasné světlo. Svět zažíval znovuzrození. Sám Voltaire ve svých střízlivějších okamžicích projevoval obavy z toho, že moc kléru možná nebude nikdy zlomena; většinou však vyjadřoval optimismus. Svou dobu prohlašoval za siècle des lumières – „věk osvícení“.
Očištění Calase, nevinného muže umučeného k smrti před posměšným a krvežíznivým davem, nebylo pouze triumfem osvícenství, ale i porážkou křesťanství. O toto víťazstvo sa zaslúžila jedine filozofia.
Bitva mezi rozumem a nerozumností, mezi civilizací a barbarstvím, mezi filozofií a náboženstvím byla sváděna už v dávných dobách. „V pohanském světě vládl duch snášenlivosti a vlídnosti.“ Ten byl ale neblahým triumfem křesťanství potlačen a zadupán. Vlády se ujal fanatismus. Nyní se však naplnily sny „filozofů“. L‘infâme byla rozdrcena. Poprvé od dob Konstantina Velikého se objevila vláda, která si dala za cíl křesťanství vykořenit. (ad osvietenská filozofia, francúzske osvietenstvo)
Přirozená teologie se takřka přes noc stala Achillovou patou křesťanství.
křesťanském světě byl už před staletími spuštěn rozsáhlý projekt přírodní filozofie, jehož cílem bylo najít zákony, které umožňují Božímu stvoření fungovat, a tím dospět k dokonalejšímu pochopení Boha samého.

Čo je náboženstvo?
Náboženství je jako opium, protože ty, kteří jsou na něm závislí, ukolébává do ospalé pasivity a ochromuje je přeludy božské prozřetelnosti a posmrtného života. Je a vždy bylo pouze kódem sloužícím k vykořisťování. (ad náboženstvo)
Náboženství – této změti nepodložených tvrzení, za vlasy přitažených proroctví a zbožných přání ...

Čo je veda?
Na Oxfordské univerzitě slovo „věda“ – science – ještě v polovině 19. století znamenalo „znalost Aristotela“.23 (ad co jeveda)
„V otázkách intelektuálních,“ upozorňoval, „nepředstírejme jistotu u toho, co nebylo dokázáno nebo co je nedokazatelné.

Aký je vzťah filozofie a vedy?
Na Oxfordské univerzitě slovo „věda“ – science – ještě v polovině 19. století znamenalo „znalost Aristotela“.23 (ad co jeveda)

Čo je to morálka?
„mínění tvého otce, podle něhož veškerá morálka je plodem evoluce, je pro mě bolestné“.30
„Vzdáme-li se křesťanské víry, bereme si tím pod nohama právo na křesťanskou morálku.“
stopové prvky křesťanství nadále dodávají lidem morální zásady a postoje s tak naprostou samozřejmostí, že mnozí jejich přítomnost ani nevnímají.

Ako vôbec viem, čo kedy robiť?
To napsal Frantz Fanon, psychiatr z francouzského Karibiku, který se v roce 1954 připojil k povstání arabských obyvatel Alžírska za nezávislost na Francii

Náboženstvo áno či nie?
Církev, která uctívala Boha popraveného bezohlednou vrchností, tak stála v čele systému výstižně označeného termínem „pronásledující společnost“
„Kdyby bylo v Anglii jen jedno vyznání, šel by z jeho despotismu strach, kdyby byla jen dvě, podřezávali by si krky, ale ono jich je třicet a tak žijí v míru a štěstí.“

Je biblia pravdivá?
Pompeia dostihl boží trest. V roce 49 př. n. l. se římský svět propadl do občanské války a v následujícím roce muže, který dvě desetiletí panoval Římu, v Řecku porazil na hlavu soupeřící vojevůdce: Julius Caesar. O necelých sedm týdnů později už byl Pompeius Veliký mrtev. Rychlost a hloubka jeho pádu šokovaly svět – a Judsko jej přivítalo radostným jásotem.
v knize Jozue se píše, že Bůh přikázal Slunci, aby se zastavilo; v Žalmech se pak říká, že Hospodin „okršlek země upevnil, aby se nepohnul“.

Judaizmus, alebo kresťanstvo?
Přijmout Krista znamenalo uznat, že Bůh vepsal svá přikázání do lidských srdcí. Mezi těmi z kartaginských Židů, kteří se po nuceném pokřtění stali skutečnými křesťany, byla tato myšlenka, tato změna základních předpokladů, znovu a znovu tím, co pro ně bylo zcela rozhodující. „Stvoření není spaseno díky Mojžíšovu zákonu, ale díky tomu, že se objevil nový a jiný zákon. (judaizmus, kresťanstvo)

Islam, alebo kresťanstvo?
Jedinou podmínkou bylo, aby cokoli takového bylo přesvědčivě prezentováno tak, že to řekl Prorok – jelikož se dalo předpokládat, že cokoli, co Mohamed pronesl, mělo pečeť Božího souhlasu.To byla pro křesťany osudová výzva. Jejich tradiční přesvědčení, že pravý Boží zákon je zapsán v srdci, už rázněji zavrženo být nemohlo. (ad islam, kresťanstvo)

Na ktorej strane je pravda?
Bojiště bylo konečným místem, kde se testovala moc každého z bohů.

Späť na zoznam kníh